Pěsti ve tmě

Opět špatně udělaná dobovka, kde funguje jen ta Eliška Balzerová jako Ema Gabrielová a ďábel Pepa Nedorost jako Kurt Schaller. Co na tom, že po Holešovicích rozestavěli pár reto aut, reklam a pokusili se rekonstruovat Lido-Bio a uvedli Pokušení - když se půl filmu Vašut producíruje v tý svý kožený bundičce a vypadá jak Patrick Swayze? Maskéři a rekvizitáři by se měli stydět a porozhlédnout se po reáliích roku 1936 a zapomenout na zřejmý Soukupův vzor - film Rocky. Hudební podkres operuje neustále dokola s jediným hudebním motivem a autentickou taneční hudbu supluje Havelka. Ale těšila jsem se na český příběh o jiném Schmelingovi a dala jsem tomu opakovaně šanci. (11.03.2009)

Amerika má Rockyho Balbou, my máme Vildu Jakuba. Každý příběh je sice o něčem jiném, ale spojuje je to stejné - láska a poctivá touha po vítězství za každou cenu. Dokonce i hudba Zdeňka Bartáka v některých momentech připomíná Billa Contiho. Každopádně atmosféra třicátých let je dokonalá a i po herecké stránce také není co vytknout. Pěsti ve tmě jsou nejlepším režisérským počinem v kariéře Jaroslava Soukupa. Po revoluci už nenatočil skoro žádný dobrý film, ale pouze kopu trapných idiotských hovadin. (08.05.2017)

Čekal jsem trochu více, snímek měl sice atmosféru, ale někdy mě přišlo, že se chce až příliš přiblížit "drsné atmosféře" známé z amerických filmů. Osudy hlavního hrdiny jakoby šli mimo mě a nebyl mi ani moc sympatický. Hlavní devizou tohoto filmu jsou hlavně boxerské zápasy, které jsou odvedeny naprosto stylově, to však ale na výborný film nestačí. (26.05.2007)

Fenomén, který si dodnes nedokáži vysvětlit: režisér, který celý život systematicky produkoval hromadu šrotu, a herec, který se nikdy nenaučil pořádně hrát - přesto ti dva dohromady stvořili skvělý, strhující a dynamický film, který skoro nemá chybu. Tedy snad až na Janu Krausovou, která dokázala nezklamat a i zde obdařit svoji postavu nezaměnitelnou unylostí, z které občas člověka rozbolí kdesi tam uvnitř. Ale jinak... málem skvost. Silný příběh, dobrý hlavní hrdina, mrazivé napětí blížící se války. (30.08.2009)

V době kradení prezidentských per, poflakování reprezentačních fotbalistů po hřišti a "božských" zásahů ČNB jsem tak nějak ztratil svou kdysi obrovskou národní hrdost. Patrně proto mne při fandění Vildovi doprovázela kacířská myšlenka na to, že kdybychom dneska všichni mluvili německy, tak bychom byli světovým národem a bylo by nám líp. Nakonec jsem se s tím srovnal, ale namachrovaný Vilda mi trošku neseděl a jeho poskakování v ringu mi připadalo poněkud směšné v porovnání se stylovým Schallerem. Nicméně zpevňování břišních svalů házením medicimbalu z výšky mi připadalo velmi inspirativní a pokud si přitom nezlomím páteř, tak určitě vyčaruju na břiše pekáč buchet. (27.12.2013)