Láska z pasáže

Náhodou! Neznám na vlastní kůži dobu, jakou popisuje film natočenej rok před mým narozením, ale nějaká ta komoušská atmosféra mě lízla. Sice se člověk neubrání úsměvům při pohledu na Vaculíkovu patku, kudrnatýho Vašuta nebo kozačky Kulíškový a když začnou znít hity Michala Davida, tak už jdu do kolen, ale to k filmům z tohohle prostředí a doby prostě patří....A ta dramatická vlna (rozuměj konec) mi sedla...jen nechápu zařazení do žánru muzikál??? (19.04.2010)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)

Nějak mi ty Soukupovy dobové kousky z 80. let splývají. Tohle je ten, kde Vaculík myje okna, není to takový slušňák, spíš grázlík, a nedopadne dobře. A chybí tam Tofi. Ono to z dnešního pohledu celkově samozřejmě není tolik o ději, ale o tom vychutnání autentického prostředí pražských pasáží a nočních barů, kde o malá šméčka taxikářů, veksláků a skořápkářů není nouze. (01.01.2023)

Snímky českého režiséra Jaroslava Soukupa na mňa nikdy nedokázali zapôsobiť. Jeho "Kamaráti do dažďa" a "Diskopríbehy" išli úplne mimo mňa. No a tie trapné blbosti, čo začal točiť v deväťdesiatých rokoch (trilógia "Bol raz jeden polda" alebo "Ako ukradnúť Dagmaru") skĺzli do absolutného filmového odpadu. V roku 1985 natočil pán Soukup titul "Láska z pasáže". Do hlavných úloh obsadil socialistického playboya Lukáša Vaculíka a zakysnutú šeredu Tatianu Kulíškovú. Ani týmto filmom u mňa veru moc nezabodoval. ** (23.05.2018)

Fuj, byla to přece jen děsná doba, mauzoleum. Ten film má dneska hlavně hodnotu jako dokument, ukazuje dobu, která už je nenávratně pryč, a jak to v ní vypadalo - ulice, auta, oblečení, reálie Prahy, hudba, která teda byla opravdu příšerná, ta pop music aneb Michal David (žel) navždy. Ten samý komentář platí i pro Diskostory, až na tu Prahu. (11.02.2012)