Láska z pasáže

Pavel (Lukáš Vaculík) se zabývá mytím oken pro firmy, ale i pro domácnosti. Při tomto zaměstnání se dostane do spousty zajímavých bytů, čehož z úspěchem využívá Roby (Marek Vašut) se svojí partou, ke svému obohacení. Ale když jsou jednou přistiženi, chce se Pavel ze spárů party vymanit - ale snadné to mít nebude. Možná právě jeho kolegyně (a láska) Jana mu může pomoci... Jojo, Lukáš Vaculík a jeho filmy z devadesátých let jsou legendou. Ať Vítr v kapse, nebo Láska z pasáže, nebo pozdější Kamarádi do deště jsou legendou, a i když ani v jednom z filmů nebyl světec, i tak se stal legendou mnoha dospívajících jedinců. Dneska už se člověk nad dějem filmu může jen usmívat, ale jako sonda do tehdejší doby je to perfektní a dopomáhá tomu (ať chcete nebo ne) legendární hudba Michala Davida nebo spousta "mladých" a "neokoukaných" tváří (Ondřej Vetchý, Marek Vašut, ..)... (04.06.2009)

Příšerný scénář, totálně nevyužitý prostor. Když už je v názvu láska, měla tam být láska. Proboha. Ještě, že to zachránil Míša David 🤣 Někdo tady výstižně napsal, že tento film se sluší uchovat jen jako dokument tehdejšího filmového marasmu. Absolutně souhlasím. Distancuji se od argumentů, že kdysi to byl hit biografů - jistěže byl. Jenže kdysi jste neměli taky možnost vidět něco jiného. Natož lepšího. Neměli jste možnost porovnat co s čím, krom pravých českých s*aček s maximálně jugoslávským indiánem. Možná ani ty základní kovbojky s Eastwoodem se ke každému nedostaly. Kdyby tomu tak bylo dodnes, tak jsou pro naši generaci taky oscarové Decibely lásky a další poklady českých žump. Zaplať Pánbů, že to tak není. Dnes je český film prostě mrtev. (15.07.2018)

Ještě dříve, než noční život Prahy a jejího podsvětí v 80. letech uhranul Radka Johna a Víta Olmera, pustil se do light verze zobrazení těchto reálií Jaroslav Soukup, který mezi pasáže a noční bary zasadil romanci na šikmé ploše se pohybujícího Lukáše Vaculíka a sympatické Táňi Kulíškové, kteří musejí čelit tlakům ze strany kriminálnických frajerů Miloše Vávry, Marka Vašuta a dalších. Někoho překvapí, jak skvěle ve filmu fungují písně v podání krále diskoték Michala Davida, které kupodivu nijak nenarušují ponurou atmosféru filmu, ale naopak jsou jeho obrovským plusem a dopingem. Jaroslav Soukup asi neměl v plánu natočit nějaké veledílo, ale film jako pomník doby v toku času překvapivě zraje a z žánru "romance s Vaculíkem", jak jsem ho kdysi vnímal, se dostal někam úplně jinam. A není náhoda, že ze všech těch Soukupovsko - Olmerovsko náhledů do pražských barů jsem ho viděl jednoznačně nejvícekrát. (26.01.2013)

Nejlepší Soukup, jehož režie je poznatelná na sto honů. Nemohu si pomoct, atmosféra socíku mě nikdy nepřestane fascinovat, vyrostli v něm moji rodiče, takže to znám jen z vyprávění a filmů a i když bych 100% neměnil, na filmy z té doby se vždy rád podívám. Na české poměry až neobvykle drsný a temný závěr dodává filmu pocit určité výjimečnosti. Příběh ale vlastně stojí za starou belu. Body tu získává právě jen ten komunismus a závěr. (23.02.2021)

Krádeže, šmeliny, podvody a kšefty, z kterých čouhá kriminál. Michal David. Kroky Františka Janečka. Pražské pasáže a bary, kde zdivočelá mládež pije colu. Luky Vaculík a jeho průser. Filmy Jaroslava Soukupa jsou neskutečnej bizár, ale dnes, s odstupem pětatřiceti let, je to svým způsobem vděčnej dokument o době a lidech. Na šikmý ploše se nezachytíš. (13.09.2019)