Láska z pasáže

:D Takovej protiva, jak se pořád na všechny utrhuje. Jako Lukáš Vaculík už dneska nehláškujou ani největší sitcomový hvězdy. Trochu mě nasral ten komoušema nařízenej konec (hale - takovej živel z toho nesmí vyváznout), jinak to ale překvapivě zestárlo docela roztomile. #dejMiColu (70%) (22.04.2017)

Hustolesácké postrachy pražských paneláku a pasáží Vaculík, Dlouhý, Schuller, Vašut nebo Vetchý si jedou diskopříběhovou gangsta kruťárnu ale Jarda „Polda“ Soukup. Zatím co na druhé straně stolu za tónu céčkaře Davida, Táňa Kulíšková usrkavá kolu a háže zamilované pohledy. Něco asi jako, když už se cítíte být moc cool na Pány kluky (r.1975), ale ještě vám nezačali rašit fousy na Bony a klid (r.1987). Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tato čorkařská lovestory patří určitě k tomu povedenějšímu z režijní filmografie Jaroslava Soukupa a jak už jsem napsal u Větru v kapse (r. 1982): „svým způsobem jde o kult“. (18.01.2019)

Vaculík měl na podobné role zkrátka „čuch“ a stal se miláčkem hlavně dámského publika. Jeho výkon byl v mezích normy, příběh samotný taky jakžtakž ušel – coby drama to splnilo svůj účel, mělo to slušnou atmosféru i herecké výkony většiny zúčastněných. Asi největší „ránu“ měl mladý Vašut. Život na hraně a svět plný veksláků a zlodějíčků – pro některé zlaté časy a kupa vzpomínek… (23.01.2019)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

Ve své době vyloženě nadprůměrné drama, zvláště dívky a mladé ženy se při něm mohly uvzdychat:-). Dnes už jde o film pro pamětníky - generaci, co napamatuje bolševiky, tohle maximálně rozesměje. Mám jen obavy, aby vás ten smích jednou nepřešel, mlaďoši, abyste neměli nikdy příležitost takovou dobu poznat. 58% (30.04.2009)