Drsná Planina

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)

Musím přiznat, že mně to bavilo. Pro mně velice věrný film z poválečných let v pohraničí. Líbilo se mi, jakoby se Jaroslav Soukup snažil odprostit od ideologie a snažil se natočit normální film, což velice cením. SPOILER (Například scéna s Únorem 48 a smrtí kamaráda, kde se komunistický den vítězství naprosto přešel). Období po válce v Sudetech mně vždycky zajímalo a vlastně i fascinovalo, takže za mně dobrý =) (06.06.2016)

Spolu s Králem Šumavi další povedený filmek z českého pohraničí v období pár let po válce s hvězdným obsazením. Vybydlené vesnice se postupem doby začínají opět zaplňovat, hlídky slouží 12 ti hodinové směny, aby chytali německé záškodníky, po únoru 48 přeběhlíky co chtějí na západ..ne všichni pohraniční vojáci tuto dobu ale přežijí ... (27.06.2007)

Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil. (05.03.2013)

Film o těžkých začátcích naší Pohraniční stráže v době, kdy nebyla ještě kádrově ani materiálně dobře vybavena a kdy pouze se samopaly v rukou střežili naši pohraničníci čáru na Západ, z něhož se vraceli do svých domovů Sudeťáci, aby pobrali ukrytý majetek, a kudy procházeli lidé, kteří s námi nechtěli sdílet a budovat společnou republiku nebo pouze toužili po dobrodružství. Děj je vcelku jednoduchý a průhledný, vadily mi některé nesrovnalosti, např. sníh na počátku října, ale zvláště ti zarostlí pohraničníci, takové máničky, jaké měli Bartoška, Potměšil a jiní, tehdy nebyly. Nenudil jsem se, ale čekal jsem víc. (06.12.2018)