Šest v tom

Pokud bych mohl něčemu dát hvězdiček víc než maximálně možných pět, byl by to právě tenhle seriál. A proč? Vždyť to musí být jen další komediální počin o partě mladých lidí - jenže dejte slovo komediální do uvozovek, přidejte dramatické momenty, pak připočtěte skvěle napsané postavy a vynásobte jedinečnou atmosférou. Jako výsledek nedostanete nic menšího než ŽIVOT. Život s chvílemi plnými radosti, lásky, klidu a naděje, ale i s chvílemi totálního zmaru, nejistoty, podvodů a pláče. Prostě se vším, co k němu patří. Na závěr bych chtěl říct jen dvě věci - poslední záběr "Šesti v tom" ve mně vyvolal mnohem větší pocit prázdna a smutku než Chandlerova závěrečná věta v "Přátelích", a ač nemám tyhle fráze rád, musím přiznat, že Rachel, Adam, Pete, Jenny, Karen a David mají už navždy místo v mém srdci. Takže pokud to někdo ještě nepochopil - "Šest v tom" patří bez jakýchkoliv pochyb mezi ty největší skvosty televizní obrazovky. (19.10.2005)

Tam, kde mě Přátelé vzali za srdce po komediální stránce, tak Šest v tom navázalo už v trochu vážnější poloze. Je pravda, že seriál začíná také v komediálním tónů, ale po pár dílech z vážní a není to vůbec na škodu. Samozřejmě, že ústřední dvojice James a Helen táhnou celý seriál a jsou timi pověstnými hybateli, ale i ostatní nezůstávají až o tolik pozadu. Velice mě tší, že si seriál udržel úroveň až do poslední série. Závěrečný zvrat je nádhernou tečkou za tímto seriálem. I když je pravda, že poslední díl a snaha tvůrcu každý pár nějak rozuzlit je trochu uspěchaný, ale nic to nemění na faktu, že je to nadprůměrný seriál. (08.01.2010)

Říct, že mě v době své české premiéry, tedy na podzim roku 2001, seriál příliš neuchvátil, by bylo nepřesné. On mě pouze zaskočil nepřipraveného v době, kdy ke mně vztahová a životní dramata víc mluvila z jiných subžánrů, ať už nadpřirozených nebo teenagerovských. A do toho tehdy skočila britská nonšalantnost, suchý humor, parta elegantně i živočišně zahraných holek a fotbal obdivujících chlapíků. Nějakou dobu mi to trvalo, ale i v době vlastní nevyzpytatelné puberty jsem mezi nimi tušil životní pravdy, zdrcující zvraty hned od prvních epizod mi nedávaly spát a jakkoli jsem měl ze zúčastněných nejraději Adama, fascinovala mě ta dynamika zdánlivě nesourodé party, která je nejsilnější právě v těžkých chvílích. Jakkoli to bude znít suchopárně, čím jsem starší, tím mi seriál přijde opravdovější a lepší, takže jsem měl o to větší radost, když se i přes původní (jakkoli tíživou) uzavřenost vrátil po třinácti letech na britské obrazovky. Ve vlně nezvaných revivalů měl takový návrat smysl, protože zatímco na přelomu tisíciletí byla ústřední šestice v partnerských rozhodnutích razantnější, na prahu padesátky jsou klidnější, přemýšlivější a mají znatelně odžito. A snad právě protože jsem ve věku, ve kterém hlavní postavy byly v původních sériích, přijde mi, jak kdyby mi šly ze svých pozic zase pár let naproti. Vzhledem k tomu, že se tichý a nečekaný comeback dočkal diváckého úspěchu a s tím pak i čtyř sezón, došlo dokonce k nezvyklému úkazu, kdy se dění od šesté do deváté řady rovná téměř samostatnému seriálu, jakkoli je se vzpomínkami na staré časy samozřejmě mnohem silnější. (20.03.2019)

Na tenhle seriál jsem se díval jako malý (no, těch 12-13 let ještě není moc) spolu s rodiči. Vzpomínám si, že jsem se u seriálu dobře bavil, ale pravděpodobně mi tenkrát uniklo spousta skrytých narážek a významu některých pasáží, které prostě dítě tak dobře nestráví. I tak to byla kvalitní zábava na několik večerů, ale pamatuju si, že mě mrzelo, jak se osudy jednotlivých postav nakonec zamotaly a "took a downward spin". Svět dospěláků není holt jen krásná pohádka. (19.01.2011)

Ve své době jsem na Šest v tom koukal hodně rád. Seriál se mi líbil, i když jsem měl pár výtek. Proto nejprve dostal 4*. Až letos jsem zjistil, že po letech natočili další série. Zaujalo mě to, ale dost jsem se obával toho časového odstupu. Zbytečně. Novější série se mi líbí ještě více, než ty starší, které občas působily neohrabaně. Seriál jako by dospěl společně s jeho hrdiny. Na seriálu se mi hodně líbí nestálost hlavních charakterů, ve smyslu sympatičnosti. Mé sympatie k jednotlivým postavám kolísaly a měnily se v průběhu různých sérií, kdo mi jednu dvě série seděl, další mi byl nesympatický a tak průběžně. To nakonec vnímám hodně pozitivně neboť to poměrně dobře odráží nečernobílost většiny lidí. Nikdo není jen černobílý. Díky moderním sériím poslední hvězdu z radostí přidávám. (27.12.2021)