Pavel Dorotka: Kontroverzní filmař

Je Dorotka synem Zdeňka Trošky ? To se v "dokumentu" bohužel nedozvíte, ale kvalitou by to odpovídalo. Pokud máte čas a touhu, ponořit hlavu do septiku české tvorby pana Dorotky, tak vás nezklame, je to opět hovno. Ani pozlacené ani jinak maskované, čistá smrdutá sračka. V dokumentu působí jako špatný komparzista, který nám připomene zbytečnost a ubohost masturbujícího pana Dorotky, sám nad sebou. (19.05.2020)

67 minut dlouhé honění ega tohoto neskutečného narcise z Telče, který žije v sebeklamu o vlastní dokonalosti a zároveň je něčím, co v Česku snad nikdy nebylo. On je totiž český Neil Breen či Tommy Wiseau. S každým jeho dalším výtvorem přichází nové filmařské dno, které se od aspoň trochu "chvályhodných" nápadů (jen kvůli tomu, že se někdo v Česku pokusil udělat horor, tenhle žánr tu je už pár let mrtvý) přešel ke svému seriálu Historky ze života, kde si jen honí ego, teda pardon, vypráví o svých neuvěřitelných životních zkušenostech, které se normálním lidem nedějí - třeba se jednou málem utopil, párkrát si zahrál (nebo zasoutěžil) na Barrandově nebo dokonce chodil se ženami! A je toho mnohem, mnohem víc a pořád o to všem mluví stále dokola. Dokonce to chce ještě napsat v knižní podobě, jelikož v zajímavostech na ČSFD, vlastním seriálu, vlastním druhém seriálu a vlastím dokumentu, je ještě málo. Jo, a taky chce o svém životě natočit celovečerák. Ne dokument, normální hraný film. Sice nám už o sobě řekl snad všechno "zajímavé", ale evidentně to stále nestačí. Co se samotného filmu týče, vypadá hrozně, neustále se střídají dva formáty obrazu, neustále se opakují tři stejné záběry na Telč (až z toho je pěkná antireklama), v obraze se často ukazuje něco, co s vyprávěným komentářem vůbec nesouvisí, pak je tu koláž asi všech fotek, co Dorotka kdy nafotil a celkově jde jen o recyklaci toho, co všichni Doryho "fanoušci" dávno vědí. Každopádně tenhle dokument působí jako jakési monumentální zakončení toho všeho a jelikož Dortoka nemá už o čem vyprávět (pokud by se stále nechtěl opakovat, což dělá rád a často), tak trochu nevím, kam se posune dál. Přece jen pořád doufám, že to nebylo jeho vyvrcholení, to by nám v Česku zase chyběl někdo typu Neila Breena. Chtělo by to zas nějaký horor, komedii nebo dokonce sci-fi, Pavle! Pak by možná tvé poslání došlo k dokonalosti. Stejně, pokud někdy budu točit film, obsadím tě tam. Můžeš si pak připsat další roli, ale asi k tomu jen tak nedojde. Moje hodnocení samozřejmě berte jako recesi, hodnotit to vážně, byl by to jasný odpad, ale tyhle cringe filmy jsou moje guilty pleasure a čím horší je, tím ho mám radši. Plný počet nedám jen proto, že věřím, že ten Dorotkův monumentální vrchol teprve přijde, protože se každou věcí stále zhoršuje. Když bylo Jsem to já, přišel Tenebris Když vypadalo, že Tenebris je dnem, přišlo ještě větší dno v podobě seriálu. A pak přišlo dno zatím největší - hudební videoklipy. Jeden horší než druhý, ale tím nejlepším je rozhodně Jízda života. Najde Dortoka další, pro nás nepředstavitelné, dno? Já doufám, že jo a pak už tu pátou hvězdu fakt dám. 4* (01.06.2020)

Téměř jsme nemohli dospat. Nadšení jsme usedli před obrazovku a plni očekávání jsme pustili tento skvost. Hned prvních pár minut v nás vzbudilo nevýslovnou radost. Sofistikovaně roztřepaná kamera, nekonečné záběry panoramat Telče a Jihlavy provázené písní, která byla vkusně vybrána, aby doprovázela celý film. Vypravěčův nás zkušeně seznamuje s životem tohoto neobyčejného muže. Ve vybraných ukázkách z tvorby našeho umělce jsou jasně znát vynikající herecké výkony pana Dorotky i jeho štábu. V příhodách, kdy je Pavel ohrožen na zdraví či dokonce na životě, vám tuhne krev v žilách, zatímco rozverná vyprávění o jeho bouřlivém dospívání a milostných pletkách vzbudí úsměv nad tímto dobromyslným rošťákem. Zkrátka a dobře je tento film opět důkazem, že v Pavlu Dorotkovi dřímá talent nebývalé velikosti a že je tento kontroverzní filmař skutečným klenotem v srdci Vysočiny. (20.05.2020)

Pavel Dorotka, bizarní neumětel z Telče, zasloužený král špatného filmu u nás (i když v této kotlině neměl vůbec lehké toho dosáhnout!) nás obohatil dalším zářezem do svého ČSFD profilu na kterém si dává sakra záležet a v sekci dokument to měl dost chudé, tak musel přijít se sestřihem úplně všeho se svým xichtem, co se za poslední roky v jeho dílně urodilo. Takže tu máme bizarní kompilaci všech jeho FB fotek, záběrů z každýho jeho dílka, ohavný střih a vše, co k filmografii těchto dvou nadšenců patří! Pět hvězd uděluji hlavně proto, že si Pavel zaslouží přední umístění v žebříčku "Nejrozporuplnějších filmů" spolu s The Room a filmama Neila Breena, protože Pavel je takový český Tommy Wiseau, Ed Wood, nebo Neil Breen, jenom mu chybí si to uvědomit. Pět hvězd si to zaslouží taky proto, že je to pořád velký kus guilty pleasure zábavy, kdy se skutečně smějete z plna hrdla nad cringe momenty a divíte se tomu, jak je možné, že se u nás pohybuje jedinec schopný takového sebeklamu. Uznávám, že tady už se pomalu blížíme do bodu, kdy to zábavou přestává být a začíná to být smutné a Pavel by možná potřeboval trochu sebereflexe a určitě dost terapií, ale pořád to ještě vtipné je! Jakmile to přestane být vtipné, odpadne i zájem o jeho osobnost, ale v tuto chvíli jsem rád, že jsem u toho! Tenhle dokument je hoňka nad sebou samým a dostává pouze buď 5 * nebo odpad jak to správně musí u "rozporuplných" filmů být a já i moje žena se v tuto chvíli přikláníme k těm pěti. I z toho důvodu, že je nám Pavla trochu líto a na jednu stranu (stejně jako u VŠECH podobných tvůrců) jsou jeho motivy celkem pochopitelné. Moje teorie je, že Pavel sám přesně neví, kdo je a místo aby se hledal, tak pomocí této "filmografie" utváří obraz o sobě samém, kterému i přes balast lží a sebeklamu skutečně věří. Věřím tomu, že věří, že je úžasnej filmař, Da Vinci 21. století. A pokud někde v hloubi duše tuší, že je obyčejnej sračkař, tak má možná dojem, že mu není rozuměno, že se zlepší, nebo cokoli z toho. Progres v tomto dokumentu nečekejte, Dory už vyplýtval všechny historky, příběhy a arzenál své ujetosti, tohle je vlastně kompilace toho všeho. Takže si myslím, že jsme se dostali na pomyslný vrchol jeho tvorby a dál už to bude strmý pád. Anebo nás Pavel Dorotka překvapí. Uvidíme. (19.05.2020)

Nemohl jsem se nesmát scéně, kdy natáčejí sitcom a neumí editovat, tak přehrávají falešný smích z soundboardu na mobilu. "Na to jak jsem hrál ženu nezapomenu do konce života." No já též ne. Friendship ended with Retrospektiva Neila Breena - Pavel Dorotka: Kontroverzní filmař is my BFF now. Konečně filmař, který respektuje ženy (i když spí s každou vdanou)- žádný Wajnstejn to není tenhle muž! Člověk jeho resumé jsou převážně Nebezpečné vztahy a Soudy Báry Slámy je člověk kterého musím respektovat. Ultimátní EGO trip, že se toho zřeknul i ft. Robert Burian. A teď pro změnu něco jiného - je trochu smutné, že Dorotka vydává své činy jako "hluboké" nebo "ultimate inside", když většina z nich jsou naprosto normální nebo nezajímavé (např.: hraní v Soudkyni Barbaře, v Modrém Kódu, "málem utopení" - kdo skutečně nemá zážitek, kdy spadl do vody jako malý a hned ho vylovili - Pavel to líčí jako spirituální cestu, kdy zapomněl na svůj život a dokázal plavat i když to neuměl dalších pět let!!!). Jediné co chci vědět zda-li se mr. Dorotka inspiroval u Tenebris s italskými Giallo filmy a nebo je podobnost čistě náhodná. To se ale asi nikdy nedozvíme. (21.05.2020)