Doktor Živago

Výborné. Knížku jsem nečetla, takže nemůžu porovnávat, jak moc se film drží předlohy, každopádně je ve svých čtyřech hodinách tak detailní, že bych se nedivila, kdyby v něm byly obsaženy úplně všechny scény z knihy. Od adaptace ruského románu by člověk asi čekal jakousi těžkopádnost, film je ale velmi jednoduše stravitelný, překvapivě není problém vyznat se ve spletencích vztahů, každá scéna má význam a udržuje po celou dobu diváka ve stálé pozornosti. Potěší české exteriéry, herecké výkony a výborná hudba. Tato verze Doktora Živaga dělá všem televizním filmům čest. (01.05.2011)

Bez důkladné znalosti literární předlohy - poprvé byla u nás vydána na Slovensku r. 1967 z podnětu legendárního slovenského básníka a politika Laca Novomeského - je kvalitu díla těžké plně docenit. Bez ohledu na to lze i tak říci, že tento koprodukční projekt, v němž se Olomouc stala Moskvou, dosáhl nadprůměrné úrovně a jen dílčí přeryvy ve scénáři (např. pojetí a úroveň komponování vývoje postav v prvním díle) brání podle mého názoru tomu, aby tato kvalita mohla být považována za vrcholnou. Keira Knightleyová - v době natáčení jí ještě nebylo dvacet let - i Hans Matheson předvedli v titulních úlohách až překvapivě vyzrálé umělecké výkony a pod standard nešli ani ostatní herci. V třetí výrazné úloze jim víc než zdatně sekunduje německá herečka Alexandra Mara Laraová; její Toňa je nádherným ženským rusky nadčasovým typem, který kdysi svou Taťánou založil Puškin. Oproti hollywoodským adaptacím zejména padesátých let vyniklo postižení ruského prostředí jak carské, tak bolševické doby i šílenství občanské války. Oba - Jurij Živago i Laura-Lara - patří k pravici, z obou tryská jejich občanskost a liberálnost, šlechtěné tradičním sociálním cítěním, oba jsou příliš nemasoví a netuctoví; nemohou nebýt perzekvováni zprvu leninským a pak stalinským komunismem. Jak jejich odjezdy z Moskvy - překvapivě ne ze sovětového Ruska - tak příběhy jejich zatýkání vcelku odpovídají reáliím doby. Právě tady je potřeba znát přesně zjevně biograficky laděnou Pastěrnakovu prózu, protože právě zde vyniká nejvíce autobiografické ladění díla. Základní námět - tragicky hrůzný osud ruské i neruské sovětské inteligence v minulém století - tu vyniká nad vší pochybnost. Živagova předčasná smrt i odporný právník-chlípník Komarov pomáhají pochopit, proč román, psaný a tajený Pastěrnakem zřejmě dlouhá desetiletí, nemohl obstát ani v ovzduší chruščovovského tání a oteplování, ani v době vlídného Tvardovského regulování ruské literatury v šedesátých letech. Pastěrnak, někdejší přítel Majakovského, okrajově v díle rovněž zmíněného, se tu mění v předchůdce sovětského disentu příštích dvou desetiletí. Nám úspěšně pomáhá pochopit a osvojit nejednu zákrutu vývoje ruské společnosti v první polovině minulého století. A zdá se, že nejen nám, ale i západní společnosti naší doby. (24.06.2010)

Jeden z najlepších srdcervúcich filmov vôbec. Absolútne zachytenie jednej z najhorších dôb na žitie, a to aj vďaka kvalitnej adaptácii veľdiela svetovej literatúry. Smutný až nepochopiteľný popis doby. Herecké výkony úplne vyrovnané a hlavne skvelo obsadené, každý z protagonistov sa svojej postavy chytil presne tak, ako mal. Nádherná hudba Ludovica Einaudiho predovšetkým na záver prinesie mnoho sĺz. Veľmi silné emócie. (11.04.2017)

Nádherná podívaná, čistý jednoduchý příběh, který Vás vtáhne dovnitř děje. Tady jsem si zamilovala Keiru a klobouk dolů, vždyť ji tady bylo pouchých sedmnáct a ona ten příběh (skoro) žije. Ta atmosféra Ruska se opravdu vydařila, má své kouzlo, ale také mraky té poválečné doby a těch je tam převaha. Rusko je nádherná země-škoda, že tak nevyzpytatelná. Krása!!! (27.01.2010)

Campiotti dobře věděl, že v monumentálnosti svého staršího soka těžko porazí. Vsadil tedy vše na příběh a postavy a udělal jedině dobře. Jeho Živago je velice lidským filmem o lidech, jenž smetla doba a přesto navzdory osudu žili své životy nejlépe jak jen mohli. Zvláště je to vidět na konci ve Varikinu. V starší verzi tam Jurij sedí, kouká se na Laru a píše svou životní báseň. V té nové si ti dva a Lařina dcera jen tak hrají na sněhu. Srovnámím těch dvou scén je vidět jak si obě verze jsou tak vzdáleny. (01.11.2007)