Vyslobodenie

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

,,Někdy se musíš ztratit, abys něco našel." Vedle Excaliburu nejlepší Boormanův film. Příklad režisérského umu, kdy s minimálními prostředky lze natočit působivé drama. Příběh čtyř kamarádů se z počáteční bezstarostné dovolené promění v boj o holý život. Povinnost pro vodáky a milovníky divoké přírody. Sjíždění řeky je opravdu divoké, ocenil jsem, že herci se nebáli náročných a nebezpečných scén. Myslím, že si natáčení na vodě pořádně užili! První setkání s domorodci je spíše rozpačité, druhé je kdo s koho. Současně i zdánlivě snadné pokoření řeky se ukáže jako mylné. Minimální hudební doprovod obstarává španělka a na začátku a konci banjo. Většinou ale obraz doprovází šum vody, hukot peřejí a vrzání rozličného hmyzu. Probodnutí boku vlastním šípem připomene scénu z pozdějšího Excaliburu - podobně se zraní Lancelot svým mečem. Pro někoho možná klidnější tempo, já byl však napnut od začátku až do konce. ,,Kanec? Spíše prasnice..." (25.01.2012)

Vysvobozením pro mě byl konec filmu, protože takového naprosté emoční minutí mě a filmu jsem dlouho nezažil. Pro mě tu nefungovalo prakticky nic a pokud tam jsou myšlená vážně jakákoliv "podtémata", tak to celé mohlo být nejen přímočařejší, ale především kratší. Nepopírám jakoukoliv kvalitu, provokativně dodávám předvídatelnost a odcházím zlepšit si chuť skutečnými emocemi z postav a příběhu. tak Larsi, snad mě nezklameš... (29.04.2012)

V sedmdesátých letech se defacto zformoval moderní hororový film. Přestalo se s neustálým předěláváním klasických monster, nastoupily originální nápady a zrodily se nové subžánry. Například slavné Deliverance definovalo hixploitation a stalo se asi nejcitovanějším hororem vůbec. Horror movie of the year (29.08.2007)

Co si myslím o Deliverance se dočtete v mém komentáři k filmu Rituals (1977), kde narážím na hlavní charakteristiku filmu i s hlavními nedostatky. Tady uvedu pouze ve zkratce, že Delivarance místo nejisté originality sází na zaručené prostředky a místo houstnoucí atmosféry se soustředí do dvou výrazných vrcholů, které jsou proloženy průměrným zbytkem. Ve zmíněném komentáři jsem se nechal svést i ke srovnání těchto dvou filmů, i když je nepovažuji za příliš podobné, ale srovnat se dá všechno, žejo. Nu, Deliverance je dobrý film, rozhodně za ty necelé dvě hodiny stojí, ale pokud si potrpíte na nefalšovaný survival, rozhodně doporučuji Rituals. (01.08.2011)