Sex, lži a video

Již u svého prvního celovečerního filmu Steven Soderbergh ukázal, že je velmi schopným autorským tvůrcem, který se dokáže hodně hluboko podívat do lidské duše a vůbec mu nevadí, že se bude probírat tématy, která nejsou pro někoho příjemná, nebo o nich nechce mluvit otevřeně. V tomhle případě je to sexualita, která závratně ožívá díky hereckým výkonům, a to v podstatě bez nutnosti nasnímat explicitně samotný akt. (14.02.2016)

Skvělý film, který mě zaujal v podstatě od první minuty, a nepustil až do konce. Přišlo mi zajímavé, že ačkoli jsem nikdy moc nemusel Andie MacDowell (viděl jsem s ní ostatně jediný další film, a sice Na Hromnice o den více), zde mě zcela nadchla a velmi se mi líbila (myslím, že za to do značné míry může skvělý český dabing z r. 1995, v němž jsem film zhlédl a v němž ji do češtiny namluvila výborná Barbora Munzarová, která má velmi pěkný hlas). I další herci jsou perfektní a velmi přesvědčiví. Při sledování jsem si bezděky vzpomněl na snímek Na dotek, který mi to trochu připomnělo, jakož i na některé snímky Woodyho Allena o manželství a nevěře, které podobným způsobem sledují vývoj vztahů několika málo postav. Osobně velmi obdivuji, jak je scénář relativně jednoduchý, a přitom mu to nic neubírá na působivosti. Samotný nápad s postavou, která si nahrává na video promluvy žen o sexu, je mimořádně nosný, a skvěle rozpracovaný až do samotného závěrečného vyústění (které jsem částečně předpovídal, protože film k němu logicky směřuje). A celkově je to úžasně sevřený, srozumitelný a dokonale zrežírovaný snímek, který pro mě byl velmi příjemným filmovým překvapením (podobně jako jméno Cliffa Martineze, mého velkého oblíbence, v závěrečných titulcích coby autora filmové hudby). (08.07.2018)

Silná intimní studie partnerských vztahů a velmi divadelní film postavený na dialozích, herecké akci a modelových charakterech. SEX jako destruktivní síla špinící osobnosti i vztahy mezi postavami, která otevírá Pandořinu skříňku LŽÍ, VIDEO jako specifický deus-ex-machina konce osmdesátých let díky kterému všichni nakonec poznají pravdu. SEX – LŽI – VIDEO = ID – EGO – SUPEREGO? K Freudovi (a vlastně i Woody Allenovi) odkazují konečně i psychoanalytické terapie hrdinky… Obsazení jednoznačně vévodí James Spader ve své nejlepší životní roli vykuleného rozevlátého videoproroka. (06.11.2006)

„Nemůžu řešit své problémy. Připadá mi to trapné, když vím, že v Africe umírají děti hladem“ Ani ne tak sexu samotného, jako spíše vztahů s ním spojených, si Steven Soderbergh všímá opravdu pečlivě. Herecký kvartet plní své úlohy jako by celou záležitost právě prožíval a kameru Walta Lloyda vůbec nevnímal. Zlatý glóbus, který si Soderberg za svůj scénář odnesl, je v tomto případě naprosto zasloužený, jelikož drobnokresba prozkoumávající mentalitu lidí, jež se snaží vymanit/ustálit/vykoupit v kolotoči nevěry, lží a terapeutického videa rozhovorů na téma sex, je skvělá a díky použité formě statické kamery, pečlivě zvoleného střihu, jednoduchých interiérů a neokázalých kostýmů, taktéž příjemně civilní, čímž se hranice mezi filmem a realitou všedních dnů ztenčuje na minimum a pokud některý z hrdinů pronese větu, u které zažijete pocit déja vu z vlastního života, je citový dopad snímku ještě přímější. (20.08.2006)

Steven Soderbergh je hodně náročný režisér. Když se ale jeho filmy dostanou pod Vaší kůži, budou následně náležitě odměněny. K tomuto filmu jsem se třeba prokousával docela dost dlouho. Kdo by ale kdy řekl, že i v případě otevřených rozhovorů na téma sexualita se dá vyvodit tak neuvěřitelně kousavé napětí. James Spyder je v tomhle filmu naprosto neuvěřitelnej a přiznávám se, že jak jsem to ze začátku nečekal, tak jsem ke konci pomalu ani nedýchal. Sex, lži a video je hodně osobní a soukromý film, ale právě samotní herci ho povyšují o obrovskou úroveň víš. (16.07.2015)