Kafka

Styl připomínající německý expresionismus není náhodný. Z Metropolisu uprchnul Vrah mezi námi a nabádá nás k tomu, abychom se nechali pohltit atmosférou Prahy před sto lety. Mueller-Stahl přehrává Ironse, který mě překvapivě poprvé v životě bavil. Soderbergh nenabízí Kafku, nepředkládá jeho životopis, tvoří svůj svět podle Kafky. Svět zcela dokonalý pro toho, kdo je ochoten ho takto přijmout, a zcela zavrženíhodný pro toho, kdo si svůj kafkovský svět již utvořil dříve a nehodlá si ho nechat vzít. Já jsem se nechala opájet vším, co mi Soderbergh nabídl, a že toho nebylo málo. (08.04.2023)

Jsou to necelé dva roky, co jsem na tento snímek prvně, spíše náhodou, narazil a nechal se jím mírně unést, Po dlouhé době shánění se mi ho znovu podařilo patřit až nyní a rovnou na "velkém plátně". Tentokrát už jsem nebyl jen unešen. Film mě strhnul jako málokterý jiný svou více než jen velmi temnou a vskutnu kafkovskou atmoférou, která je podtržena, a to bych chtěl zvláště ocenit, černobílou barvou ve většině filmu (jeden úsek je barevný, ale nechci prozrazovat příliš). Úžasný příběh, kde se propojují fakta z Kafkova života se situacemi a postavami z některých jho děl je vůbec tím nejlepším, co se dá v souvislosti s tímto autorem, a nejen (výrazné nejen) s ním, vidět ve filmové podobě. Snímek působí jako "další" kafkův román a Jeremy Irons se bezchybným ztvárněním hlavní role zaryl hluboko do mého podvědomí. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Fascinace. Jak jinak nazvat to všeobecné pochopení a znalost "našeho" pražského obyvatele, autora. Co naplat, že většina Čechů má o Kafkovi vpravdě mizerné povědomí a s jeho dílem je obeznámen lecjaký pražský turista (zahraniční čtenář) lépe ("lépe" však ještě nemusí být synonymem pro "dobře"). Stejně jako je Kafka coby osobnost v tuzemsku zbytečně komercializován a násilně přivlastňován (čti: zneužíván), nejinak se k němu staví i řada českých čtenářů, kteří si nárokují (mnozí bez vědomí, že tak činí celý svět) jeho dílo a v podstatě jen přejímají vybájené, tedy značně poupravené reálie a obecně známé (neznamená však stoprocentně pravdivé) informace. Navíc: nebýt dřívějšího (i opětovného) světového zájmu o autora, Kafka by s velkou pravděpodobností zůstal u nás nejen nedoceněným, zřejmě však i pro širší společnost poměrně neznámým. Tolik k "prologu" (člověk se u čtení všelijakých komentářů spjatých právě s Kafkou podobným úvahám nevyhne). Soderbergh přistoupil ke Kafkovi po svém, z velké části však podle předpokladů. Posadil jej do domovské Prahy (ano, tam také patří), převzal skutečné, těžko doložitelné i ryze smyšlené poznatky z jeho života a spájel je s Kafkovým beletristickým / fragmentárním odkazem. Částečně se tedy držel onoho kafkovského "Já jsem literatura" a podpořil tím teorie o značně autobiografických prvcích v Kafkově díle. Nebyl by to ovšem kreativní režisér, kdyby nepřidal mnohé další a nezakusil sestavit svou vlastní osobitou koláž. Výsledkem je v podstatě naprostý opak např. Hanekeho a jeho předlohy se striktně držící adaptace Zámku (ačkoli jsem si vědom faktu, že tento snímek nemá za cíl uchopit / interpretovat jeden jediný celek či konkrétní dílo), chvílemi až fantazijní počin, který má jediný, avšak zcela zásadní nedostatek: s Kafkou je spojen jen okrajově. Chválit se dá atmosféra některých pasáží, filmovost díla, méně (nebo vůbec) už celistvost a celkové vyznění (do prázdna). Jako čirá fikce přijatelné, líbivé, přesto trochu zbytečné...│60% (21.12.2011)

Drama z kulis ponuré Prahy 20. let, které je bůhví proč spojené se jménem Franze Kafky a kde se sem tam zmíní narážka na nějaké autorovo dílo, ale jinak není hlavní postava spojena s osobou známého spisovatele, mohlo by se jednat o úplně někoho jiného a nic by se nestalo. Pravděpodobně se tvůrci snažili film prodat, alespoň přes známé jméno a ospravedlnit kulisy dobové Prahy. Černobílé a ponuré to ano, ale naprosto bez atmosféry. Měl jsem problém se během filmu neukousat nudou. Celkově těžko stravitelné a místy hodně zvláštní. Čekal jsem asi něco jiného. (23.09.2018)

Dám si do třetice o tomto víkendu film týkající se Franze Kafky, říkal jsem si dnes při výběru tohoto filmu. Mé dojmy po jeho vzhlédnutí jsou však poněkud rozporuplné. Na jednu stranu nelze opomenout skvěle ponurou atmosféru Prahy na počátku 20. století, přičemž za to může nejen (po většinou) černobílý vizuál, ale i některé výborné kamerové záběry (např. záběr ze spodu na Hradčany/Pražský hrad). Za určitý problém filmu však považuji fakt, že film se na začátku tváří jako realistické drama s Franzem Kafkou coby hlavním aktérem děje, ale ve skutečnosti je to spíše jakási mysteriózní krimi a posléze dokonce i science-fiction.  S reáliemi Prahy z počátků první republiky to přitom nemá zhola nic společného. Tedy  s výjimkou obrazu T.G: Masaryka visícího na zdi úřadu. A s reálným Kafkou pak vedle jeho skutečné úřednické práce v pojišťovně už jen pár drobnosti (např. krev na jeho kapesníku po dávivém kašlání nebo zmínka spisovatele před přáteli o jeho úvaze napsat knihu s tématem proměny člověka ve hmyz). A samozřejmě se zde pak ještě můžeme setkat s určitým motivickým odkazem na jeho román Zámek (a možná částečně i Proces). Co mi taky trochu vadilo, byl hudební podmaz v podobě cimbálové hudby, kdy jsem si říkal, že si autoři filmu asi spletli Prahu s Budapeští.  Ve výsledku ale  už jen za tu ponurou atmosféru i vcelku napínavý děj dávám tři hvězdičky (21.05.2023)