Erin Brockovich

Vytoužený a zasloužený Oscar pro Julii Roberts. Mistrně zahraná role Erin Brockovich, na kterou bohužel J.Roberts zapomněla ve svém dlouhém děkovném projevu na předávání Oscarů (této ženě by přeci měla nejvíc poděkovat - kdyby jí nebylo, těžko by se teď Julia mohla těšit z naleštěného Oscara). I další herecké výkony stojí za zmínku. Obzvlášt Albert Finney zde už po několikáte utvrdil své herecké umění. A role také perfektně sedla Aaronu Eckhartovi. K tomu si přidejme výbornou režii a scénář a máme na světě to, co z toho vzniklo. (02.09.2007)

Inak natočený happy end. Nezameriava sa primárne na dramatickú akciu a grandiózne vyvrcholenie ale skôr na popis drobnej, mravenčej a trpezlivo nekonečnej práce, ktorá je väčšinou základom úspechu. Ako finančného tak osobnostného. Herecký výkon Julie Robertsovej ma vzhľadom na jej štandard potešil, aj keď žiadna extra sláva to nebola. Boj proti sviniam zamorujúcim životné prostredie si isto získa sympatie verejnosti, len ma trochu zamrazilo pri prezentovaní hlavnej (no nenápadne posunutej) myšlienky filmu: sila je len v masovej jednote a akú - takú šancu má človek len ak sa zaštíti silným zoskupením právnikov Individualizmus a svojbytný názor nemajú šancu. (19.11.2004)

Čekal jsem nějaké strašné životní drama, věděl jsem jen zhruba o čem film je a musím říct, že mě překvapilo, že přestože šlo o těžké a smutné případy udržel si film díky povaze neuvěřitelně sympatické postavy Erin a jejího úžasného vztahu s šéfem odlehčenou atmosféru, což se mi na něm opravdu hodně líbilo. (09.05.2015)

Velmi dobré soudní drama podpořené právě tím, že jde o film, založený na skutečné události. V jedné z hlavních rolí exceluje Albert Finney. Julia Roberts má samozřejmě krásný prsa, ale podle mého názoru si ztasloužila Oscara mnohem víc než Kim Basinger v L.A. Confidental (viz můj komentář.) Jo a víte co? Já bych Oscara za ty prsa klidně udělil. Tak ;-) (21.04.2003)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)