Sněženky a machři

Ked' som to videl prvý krát, zhruba tak pred 40timi rokmi, váľal som sa od smiechu, ale i mal ťažkú depku z toho záveru. Dnes, s odstupom času, ponechávam hodnotenie kvôli nostalgii  k detstvu, v ktorom som vyrastal a kvôli dobe, kedy leto bolo letom a zima naozajstnou zimou. Pohodová coming -of - age dramédia z môjho pohľadu. (03.07.2022)

S odstupem času (mám stejný ročník narození jako film) už velmi oslabený zážitek. Přesto pár dobrých vtipů, trocha moralizování a především "konzerva doby" - oblečení, účesy, mluva atd. Za zmínku ještě stojí postava Radka - romantického a čestného snílka, který se tolik liší od svých pubertálních a prepubertálních kamarádů. Film jsem viděl s anglickými titulky, takže na závěr překladatelské okénko: Gee, such a member you have, Vicky! (podivné, že?) (10.11.2005)

... Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak smíříme, horší jeto s tím, čeho jsme se dopustili sami na sobě... Lidi jako je Radek budu dycky respektovat... Být tim, čim doopravdy jsme, neni nic lehkýho a v pubertě už vůbec ne. V každym se to pere a málokdo se dostane tak daleko, aby se nechoval tak, jak se od něj očekává, ale tak, jak to cítí.. Pro mě hrozně důležitý téma, ač postavený v kulisách lyžáku souškovacího období... Edit: Jak tak koukám na ostatní komentáře, tak jsem vlastně úplně zapomněl, že to je i výborná komedie! :-D Jsem se holt nechal strhnout tim koncem no... (13.09.2008)

Klasiky nikdy není dost. Psát donekonečna o přednostech tehdejší tvorby, o specificích doby dnešní a tehdejší, o kvalitní režii, výborných hereckých výkonech, krásných krajinných záběrech atd, atd., postrádá věcný smysl. Psát donekonečně znamená totiž to nejhorší, co si lze představit: opakovat se. Pohled na tehdejší mladé - dnes už i dost nemladé herce - je dalším z těch skličujících příkladů, které vypovídají tolik a tak jednoznačně o tom, že točit dobré filmy pro mladé předpokládá nejen alespoň základní profesionalitu, ale i cosi navíc ... , cosi, co lze nazvat srdcem, svalem, který je i symbolem. A také citem a láskou k tématu, tedy tím vším, co, prolne-li se v ideálním tvaru, přerůstá do skutečného umění. A tím MACHŘI opravdu jsou. I s těmi tak trochu kopretinovými SNĚŽENKAMI. (14.06.2008)

Po letech strávených s touto pohodovou komedií u televizní obrazovky ji můžu konečně porovnovat s novou "odrůdou" - Snowborďáky. Sněženky mají celistvější děj, poetiku a řekl bych, že je to daleko odvážnější film. Vzpomněl jsem si na svoje školní "hory" v roce 1995 a od Sněženek z roku 1982 se vůbec nic nezměnilo. I v roce 2005 by se tento příběh mohl odehrát podobně, ale už si tím nejsem tak jistý, což je úvaha, která sem tak trochu nepatří. U Sněženek se mi velice líbí i jejich mile "smutný" konec. Podtrženo sečteno - pro mě jedna z nejlepších českých filmových klasik osmdesátých let (a ty hlášky zde snad vypisovat nemusím). (11.01.2006)