Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
Ani nevím proč jsem se na to včera dívala, když je pro mě skupina Pražský výběr něco nevztřebatelného. Jako já ke každému z jejích členů cítím muzikantský respekt, ale takový Vilém Čok je pro mě synonymem uječenosti, prostě ho nemusím a nikdy bych ho jako "zpěváka" nevyhledávala, nemůžu si pomoct. Mě nikdy neoslovila jejich ... hudba (?), říká se tomu tak? Na druhou stranu mě pobavily záběry tenkrát ještě mladých hvězd českého hudebního nebe jako je Lucka Bílá, David Koller s Lucií, Bára Basiková a ad. Jak jsme všichni zestárli ... P.S. Snad se skalní fanoušci neurazí. ()
Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. ()
CITÁT - .....se svatí válej v kýblech........... Soudruzi, můžete opět hrát, opět hrát, opět hrát.......... Dokument o tom jak se Pražský výběr snažil překročit svůj vlastní stín. Kam ta cesta vedla to ví asi každý. Souboj v bahně v boxu mezi Pavlíčkem a Kocábem vedl k dohodě. CITÁT - A právo na podpis pod své umělecké dílo......... Boleslav Polívka jako zástupce zákona (policajt) je úžasnej. Tak se rozejděte, nebo vám ukážu koncert já !!!!!..... Ovšem velice dokonalé je Kocábovo sólo na hubu o myších co hrály. Zlatý underground, je prostě lepší než komunismus.......... To je snad zlej sen. Ve filmu zazní i Košilela od Stromboli. Jenže pak vzal kramle bubeník pololegální skupiny Pražský výběr a už zase budeme končit. Bubeníkův útěk za hranice vystihuje konec videoklipu písně Tatrman. Na svou dobu odvážný a velice akční videoklip. Koho chleba jíš, toho pšouky dejchej. 66 minuta přinese přímo ďábelskou vizi Čokova deliria tremens...sny se však nekonaj a tak klesáme a klesáme. Naopak Kocábova vize jako Presidenta hudební kultury je realističtější. Jest-li pak tušil že se do vlády opravdu dostane ? CITÁT - Naděje ?........... Mrazivá situace nastala, když měl Pražský výběr koncert jeden den před sametovou revolucí. Dokumentem provádí Ropotamo a Frank Zappa ve filmu opravdu byl. Závěrečné titulky vás ještě trochu pobaví. CITÁT - Tak tohle je soda, teda........... ()
Zakázaná či spíše nepovolená hudba Pražského výběru mne oddaně doprovázela celým mým socialistickým dospíváním a já jsem jí za to vděčný. Tato hudba také tvoří základ tohoto snímku a baví mne od začátku až k nejzábavnějším závěrečným titulkům, které jsem kdy viděl v českém filmu. Horší je to s těmi vloženými fantasmagoriemi, ale většinou se jedná o tak krátké scénky, že jsem je i já bez větší újmy na psychickém zdraví zvládl. Nejhorší je však skutečnost, že v době vzniku filmu pro mne Michael Kocáb představoval symbol držící hrdě v ruce svou Straku v hrsti, a nyní ho vidím spíše jako Tatrmana bojujícího proti zájmům českého národa. To se však filmu netýká a do hodnocení to nepromítám. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Film má název podle stejnojmenné písně Pražského výběru, která byla vydána v roce 1984 a nazpívána Františkem Čechem, protože kapela měla zákaz. (sator)
- Natáčelo se i v Národním památníku na Vítkově, a to v části mauzolea, kde byl vystaven Klement Gottwald. (sator)
- Scény „koncertu v Lucerně“ zahrnují i záběry z velkého dvojkoncertu v brněnské hale Rondo v roce 1989. Aby diváci přišli na „koncert“ hraný na playback, naživo předskakovaly skupiny Nová Růže, Stromboli a Titanic. (Pedro72)
Nejistá sezóna Pražského výběru, tak by se dal nazvat film, který také částečně doplatil na rok svého vzniku (1989 - 1990), kdy se spousta věcí ve snímku stala neaktuální. Těsně před listopadem 1989 začal tento film vznikat a dokončen byl v tzv. porevolučním kvasu, v němž došlo k paradoxní situaci, kdy dříve zakazovaný Michael Kocáb vstoupil do politiky a jal se vyhánět sovětské vojáky ze země. Tento paradox ke škodě věci ve filmu chybí a celá hudební feérie kombinovaná s fiktivním dokumentem se podle prvotního plánu soustředí na třecí plochy mezi názory skupiny a názory partajních přisluhovačů, komentované Ropotámem, resp. třecí plochy mezi názory Kocába a Pavlíčka. Přičemž tři čtvrtiny filmu tvoří záznamy jak autentických, tak aranžovaných koncertních vystoupení. Zbytek je pak tvořen oněmi fiktivními dokumentárními vsuvkami s rozhovory nebo natáčením v televizi, dialogy s komunistickými pohlaváry (to asi nejlepší z celého filmu) a jedna vynikající scéna útočného dialogu mezi Kocábem a Pavlíčkem, která skončí rvačkou v bahně. Objeví se zde i pár věcí ze života kapely či jejích členů - emigrace bubeníka, Čokův pokus o sebevraždu, divoký večírek, po němž Pavlíček zachraňuje alespoň kytku v květináči, Lucie Bílá jako tehdy málo známá hvězdička, doprovázející jednoho z členů skupiny po turné, problémy s jevišti... Vše díky kameře Jana Malíře podané spíše jako snové vize, někdy dokonce mírně tripově, jedna scéna je jako z Kafky (závěrečná poprava). Servítky si film nebere, zazní zde i několik zajímavých myšlenek, dojde i k odcizovacímu efektu, kdy Roman Skamene v roli manažera skupiny odbourá svými výroky o větrech Michaela Kocába, a záběr ve filmu zůstal i s pohledem na filmařský štáb okolo. V bonusech Karel Smyczek vysvětluje, že s Romanem Skamene byli na této replice domluvení předem, a povedlo se. Ve filmu se v jedné scéně i objeví v naprostých cameo rolích tehdy zakázaní zpěváci a herci - např. Bára Basiková, oba Mertové, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus a mnozí další. A skutečně ve filmu vystoupí i Frank Zappa - jednou se mihne během běžné projekce filmu, napodruhé a na jeho písničku si musíte počkat do závěrečných titulků, resp. mezi ně... Však uvidíte... Celkově však film trpí nevyvážeností scénáře - ze začátku je jasné, kudy se měl ubírat a jaký zhruba příběh vyprávět, jenže pak došlo ke změně politických poměrů, takže tvůrci přistoupili i k jakési aktualizaci, která však rozbourala onu určitou koncepci. Stále zde však zůstávají písničky Pražského výběru, který ve své době významně ovlivnil československou hudební scénu. Na úvod disku se spustí uřvaný protipirát. Obraz je na dobu vzniku docela slušný, škoda jen, že zvuk je v pouhém stereu, upmix do DD 5.1 by zrovna zde nebyl na škodu. Menu je zčásti animované, podložené písničkami Pražského výběru, a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (2:36 - hodně z natáčení) a rozhovory. Karel Smyczek (9:32) nabídne hodně zajímavostí z natáčení samotného, včetně podrobností realizace některých scén, zatímco Michal Pavlíček (8:30) a Vilém Čok (7:24) poukáží i na neshody tehdejší či současné s Michaelem Kocábem, a že ty ve filmu nebyly jen tak vymyšlené. Všechny rozhovory mají CZ titulky. () (menej) (viac)