Pražákům, těm je hej

Úžasný!! Tento film mě velice překvapil. Když jsem si ho šel pouštět, tak jsem čekal klasický dokument o kapele, která dostala od komunisty zákaz. Ale jen co jsem uviděl první záběr černobílé kamery na starou Prahu, hned jsem si řekl že je to víc než jen dokument. Protože jsem velký milovník Pražského Výběru, tak jsem se skvěle bavil. Scéna, kde si Pavlíček s Kocábem vyměňují názory ohledně svých osbních projektů, je prostě dokonalá. Další věcí, která mě příjemně překvapila, byl mladičký David Koller za bicíma. A o dokonalosti hudby není třeba diskutovat. (19.05.2013)

Tak jako před více než dvaceti lety i teď to bylo velmi působivé. Souhlasím, že to je především pro fanoušky kapely, ale je to také o obludnosti komunistické totality a to by si měl každý čas od času připomínat. Já jsem příznivcem skupiny už přes třicet let a tak odpouštím všechny chyby v tomto filmu a hodnotím za pět!!! (11.12.2012)

Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. (30.04.2018)

Tak rozhodně je potřeba znát a mít v oblibě Pražský výběr. A pro takového diváka je to perfektní podívaná. Monstrózní nebo spíš velkolepě pompézní vystoupení této kapely a nejlepší songy. "Tatrman tatrman ahAÁ", "na václavskym Václaváku" nebo "a tak jsem se prošeelllll po Maimi bííííč....a co sem tam viděllll z toho sem byl pryč" :-) Rozhodně na svou dobu 100% underground, zvlášť když to byla "politicky nekorektní" skupina a zákaz jim podle jejich slov trošku prospěl, i když také pomohl k rozkolu v kapele. Jelikož je film natočen čerstvě po tzv. revoluci 89, jde hlavně o drsný pohled na politickou cenzuru, v tomto případě samozřejmě humorně nadnesenou. Také naprosto otevřená zpověď o osobních problémech v kapele a v podstatě o jejim konci. Zábava, dobrá hudba a experimentální režie. (22.04.2012)

Praha má styl, není taková jako buranský Brno ve kterém žiju. A tenhle film vlastně na mě působil jako takový stylový experiment s kvalitní hudební skupinou Pražský výběr. Možná chtělo někde ubrat a zase naopak přidat, aby se docílilo konzistence, ale přesto je průřez dějinami jedné významné české kapely s nepodbízivou hudbou, udělán zodpovědně a s přehledem. Možná se více hodí na televizní obrazovky než na plátna kin. 60% (14.05.2012)