Nemocný bílý slon

Zajímavý a jistě neprávem opomíjený film. Nastavuje zrcadlo tehdy běžným socialistickým a soudružským praktikám. Děj filmu sice nemá kdovíjaký spád, ale sledovat bez problémů se dá, Zvlášť pěkný a přesvědčivý herecký výkon podal Miloslav Štibich. Z filmu jasně vyplývá, že za socializmu opravdu nebylo všechno vpořádku. (25.03.2014)

Tady se bude provozovat špičková kultura, i kdyby čert na koze jezdil. 1) Tento odvar z Járy Cimrmana po třetím louhování již trefně okomentovali Radek99 a Big Bear, takže nemám moc, co dodat. 2) 62letý Miloslav Štibich (tajemník Vršínek) jakoby z oka vypadl okresním "reálně socialistickým" funkcionářským kádrům středního levelu. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli němu stojí za to film vidět. (31.03.2014)

Převratná doba konce roku 1989 v Československu smetla nejenom totalitní režim, ale svou nebývalou dynamikou zpřeházela osud též tomuto dnes již polozapomenutému filmu Karla Smyczeka. Na svou dobu celkem odvážná satira a tak trochu i alegorie komunistického systému, která šla v duchu uvolnění druhé poloviny 80. let a éry tzv. ,,perestrojky" až na samou hranu oficiálně povoleného, ono totiž bylo z přímého příkazu z Moskvy doporučeno kritizovat a tepat nešvary doby, ale i tahle kritika se musela dělat tak nějak ... po soudružsku ... tedy opatrně a neadresně... Karel Smyczek skutečně na svou dobu natočil dobrý film, co bylo ovšem odvážné v roce 1989 ještě začátkem listopadu, to už na jeho konci bylo vnímáno jako vyčpělý anachronismus, co tvůrci filmu mohli a směli jen naznačovat, to se najednou vykřikovalo na každém rohu a psalo v každém zpravodaji, a tak Nemocný bílý slon zestárl ještě dřív, než se narodil... Parafrází slov Járy Cimrmana je to takové ,,přenošené dítě" československého filmu... (23.12.2011)

Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * * (30.11.2013)

Mám slabost pro filmy a seriály Karla Smyczka, jelikož mám pocit, že málokdo umí točit s takovou poetikou jako on - snad jen jeho mladší alter ego Jiří Strach. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malé dítko, již tehdy velký filmový fanoušek, šel s tatínkem do kina na Nemocného bílého slona a odcházel strašně zklamaný, protože jsem tomu filmu vůbec nerozuměl, a proto jsem hodně zlobil a v kině asi trochu rušil. Dnes jako dospělý člověk plně oceňuji velmi nadčasový snímek s řadou podnětných myšlenek, výborných dialogů, možná životní roli Oldřicha Navrátila a výtečný hudební podkres hudebního mága Pavlíčka. (02.02.2015)