Lotrando a Zubejda

Je pre mňa úplne pochopiteľný úspech tejto rozprávky, ktorá mi trochu pripomenula atmosféru Troch veteránov. Veď poviedky klasika do podoby scenára neprepísal nikto menší, ako Zdeněk Svěrák, na réžisérsku stoličku zasadol ostrieľaný Karel Smyczek, pre ktorého nebolo neprekonateľným problémom dať tejto rozprávke pre širokú vekovú skupinu cieľových divákov konečnú podobu. Najmä keď mal k dispozícii takých hercov. Jaroslav Uhlíř prispel, ako obvykle, k dobrej nálade, ktorá sa tiahla filmom, boli tu aj vtípky pre dospelú časť divákov, takže som bol spokojný. A prečo nie štyri hviezdičky? Tie dávajú iba českí užívatelia, ja to beriem menej vlastenecky. (27.07.2014)

Nesmáším nevtipné Svěrákovy scénáře, které si z českých pohádek po Cimrmanovsku utahujou a příšernou Uhlířovu dětinskou hudbu vhodnou akorát do Zpívánek...neuvěřitelný paskvil, který ještě zhoršuje fakt že toto duo ještě takovouhle mazanici přímo zamýšlelo a jak tak koukám na hodnocení tak jim to lidi žerou.....jeden z nejhorších českých počinů vůbec.... (24.11.2009)

Jemně naivní s nepřekonatelnou svěrákovskou poetikou, která mi nikdy nesedla tak ideálně jako právě tady. Neskutečně vtipný Strachův jeliman Lotrando a Táborského Hálí jsou interpreti těch nejlepších hlášek a k tomu Uhlířova muzika, plná povedených melodií v čele s nádherným závěrečným, těžce dojímavým duetem. Srdeční záležitost. (01.06.2006)

„Mladej pane, aspoň, aspoň si dáme do nosu! Nedáme…dostaneme.“ Tato pohádka si hledala cestu k mému srdci o něco déle než jiné, ale definitivně jsem podlehl. Fungující humor, lehká satira, milé hrátky s jazykem, naprosto skvělá Uhlířova hudba (Pod dubem; Nám se stalo něco překrásného; Řízni, řízni; Lotr intelektuál; Mniši atd.) a jako v každé správné pohádce samozřejmě nechybí láska a nějaké to ponaučení, které tu však ani trochu neotravuje. Rovněž výborný byl casting, mým favoritem byl Pechův arciloupežník, jenž se na scéně sice zase tak moc dlouho neohřál, ale zdařile ho vystřídali jiní, včetně mladého páru (Strachovo ucho umí diváka pobavit samo o sobě) a příjemného bonusu v podobě hned několika epizodních roliček pro cimrmanology (a Svěráka alespoň jakožto vypravěče). A finále je opravdu hezké, samozřejmě i díky titulní písničce, která člověku hraje v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí. Kvůli těm pár hlušším místům to vidím na slabší, ale přesto plný počet. „Takových peněz! Kde ste to jen sebral, dobrý muži?“ – „Kde se dalo, pantáto Převore, kde se dalo.“ (17.12.2007)

Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška? Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet. Rozhodně lepší než zbytečné, kopírující kopie pohádky a la Troška. Příjemná hudba tomu navozuje ještě tak trochu atmosféru Tří veteránů a je tu o pohádku desetiletí zaděláno. Nebo rozhodně o pohádku, která se dokázala dostat do podvědomí na rozdíl od těch, co vznikají v České televizi v jednom kuse a neštěkne po nich ani pes. Tahle sice vznikala také v České televizi, točila se i v jiné části Evropy a dokázala, že pohádky neumírají, že náš stát, je i přesto pohádkový král a to nejdůležitější, že pohádky nikdy nevymřou. --- A je to tuplovanej doktor. On je totiž Dr Nec a Dr Voštěp! (21.11.2007)