Jára Cimrman ležící, spící

Životopisný film českého génia Járy Cimrmana, na jehož konci se konečně dozvíme pravdu ... Samozřejmě plné inteligentního humoru, skvělého hereckého obsazení a výtečné situační komiky. Zbožňuji pasáž, kdy Cimrman chodí na patentový úřad, ale vždycky ho někdo o pár minut předběhne. Nakonec uspěje s dvoudílnými plavkami poté, co mu je zamítnuta žárovka, rádio, telegraf a spousta jiných věcí. (01.12.2003)

Stydím se! Opravdu se stydím, že jsem tento filmový klenot plný skvělého humoru a inteligence viděl až ve svých 20 letech. Ale na druhou stranu si říkám, že je možná dobře, že jsem to viděl až po střední škole, protože jsem si mohl všechna moudra a narážky užít o to víc a zároveň se lépe bavit. :-) 10/10 (15.03.2010)

Ano, ve filmu je spousta skvělých fórů, které stojí za to sledovat vícekrát. Problém je asi v tom, že film nedrží pohromadě. Že je to (přes veškerou snahu) každý pes jiná ves. Jediným dějovým poutem je postava hlavního hrdiny, který však jakožto fiktivní postava tyto jednotliviny není sto udržet pohromadě. Navíc jsou některé dějové linky poněkud nadbytečné, například onen rádoby komický znalec Dvořákova díla, který celou dobu nic nechápe je myslím zcela zbytečný a možná i trapný... Závěr: začátek 100%, od Konopiště dál tak 60%. PS: Ten oficiální text distributora, to je vážně skvost ;o) (22.01.2008)

Cimrmanovská poetika od počátku přináší do českého prostředí závan nového. Vedle Suchého a Šlitrova Semaforu je zřejmě nejvýznamnějším tvůrčím projevem vlny obnovy malých divadel v šedesátých letech. Navazuje tam, kde se kdysi pohybovala Červená sedma, Revoluční scéna nebo kabaretu věnovaná významná část tvorby Jaroslava Haška. Zapomínat by se nemělo ani na Osvobozené. Umění mystifikace, schopnost konstruktivní travestie, nenárodovecká národovost (nedejme se mýlit, Svěrák je v hloubi svého rozverně něžného srdce horoucím vlastencem moderního typu - viz OBECNOU ŠKOLU), dokonalá perzifláž exaktně vědeckého přístupu, která pobaví všechny včetně vědců samých, osobité pojetí průvodcovského výkladu - a v něm opět dokonale zvládnutá "demokratičnost" diskusí někdejších veřejných schůzí a diskusí komunistické éry - to všechno povznáší ducha a do rozchechtání žene náhle jaré srdce. Jemnost provedení, autentičnost v kresbě prorostředí, perfektní pseudointelektuálno osmdesátých let jsou stejně adekvátní charakteristikou formy jako předtím poetiky. Nadčasovosti není nikdy dost; zde se nám podává plnými dlaněmi. Co bychom si mohli přát víc? (28.02.2008)

Co k tomu dodat? Životopisný příběh o Járu Cimrmanovi se Svěrákem v titulní roli. Klasický Cimrmanovský humor. Chudák jako chlapec musel chodit do dívčí školy. Nejlepší je asi část Cimrman pozdě přicházející. On to všechno vymyslel, ale vždycky byl druhý. Tak aspoň ty dvoudílné plavky. "Graham Bell, zrovna tu byl." :D (25.01.2013)