Zlaté dno

Při sledování tohoto díla mě napadl protismyslný termín vážná komedie. Film jakoby se viditelně diferencoval do dvou vzájemně se prostupujících pásem: tradičně komediálního (vrcholem je číslo se žehlícím prknem nebo konverzační scény kolem Konstantiných zásnub) a vážných (většinová část filmu i jeho obsahu). Oproti tradičnímu spádu českého filmu té doby má DNO neobvykle rychlý spád, značnou úsečností - u Buriana neobvyklou - se vyznačuje i pojetí Putičkovy postavy. Oslava lidí zlatého středu i jejich sociálního cítění, která je včleněna do jakéhosi druhého plánu díla, má svým latentním vlasteneckým laděním i zřejmý protinacistický ráz. Zita Kabátová je stejněkvalitní Burianovou partnerkou jako Jaroslav Marvan; neobvyklu a dobře zvládnutou kreací je i Filipovského stárnoucí lékař (Filipovskému bylo v té době 36 let a od natočení CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLAD ŽIVOTA uplynuly poupouhé tři roky). Optimismus, který se může dnes jevit jako nadnesený a agitačně prvoplánový, je zřejmou reakcí na ponurou atmosféru protektorátu; film, realizovaný během 35 natáčecích dnů, záměrem, námětem, scénářem i vlastní výrobou spadá do druhé heydrichiády a hrůzy, která přetrvala minimálně do stalingradské katastrofy nacistických vojsk v zimě 1943. Do prvních českých obětí v prvních plynových komorách osvětimského (osvěčimského) komplexu koncentračních táborů na podzim 1942. Optimismus, víra, naděje, oslava pozitivních stránek bojovného plebejského češství, evokace stále snověji působící pozitivně nostalgické demokratické prvorepublikové atmosféry jsou v přímém kontrastu s vnucenou dvojjazyčností titulků i obchodních štítů a nápisů; jinak řečeno, je to velmi zvláštní protektorátní prvorepublikánství. Pozoruhodnost a ojedinělost tohoto díla ve filmografii nejen Burianově, ale i Slavínského, je zřejmá. A nepřehlédnutelná. Tuto působivost si tento film zachovává i dnes. Napříč diváckými generacemi. (03.01.2008)

Místy snad trochu moc přeslazené k závěru.. ale tenhle typ filmů je prostě specifikum a není to na škodu, jen je třeba se na to připravit a zvyknout si. Opravdu krásný film, Burian takový, jakého jsem ho dosud moc neznal. Opravdu moc hezky se na to kouká. Až k nevíře, jak jinak ty obchody kdysi vypadaly. 4/5 (30.12.2020)

Toto vždycky byl a bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů s králem komiků Vlastou Burianem v hlavní roli. Není to ani tak komedie, jako spíš sladce dojemná, příjemná melodie a oslava poctivosti a skromnosti. Vskutku nádherné to dílo. Žádné zlaté dno, ale zlatý klenot české kinematografie první poloviny 20. století. 90% (29.12.2011)

Vlasta Burian v hodně nedoceněném filmu, který ukazuje to, co v současné době chybí velké většině soukromých podnikatelů. Lidský přístup k zákazníkovi a především to, že svoji práci musíš milovat a plně se jí odevzdat. Z mého hlediska - pokud na takového prodavače narazím, rád si často koupím i to, co nutně nepotřebuji a odcházím z krámku z dobrým pocitem ... :-) (15.10.2017)

Je to takový výchovný film. Říká nám jak se máme v tomhle světě chovat, co je správné a co ne, že práce šlechtí, že nemáme mít velké oči a raději pomalu vpřed, abychom si nerozbili hubu. A to vše vyprávěno ústy Vlasty Buriana, papírníka Putičky, který se krůček po krůčku vypracoval na respektovaného obchodníka v maloměstě. Kvůli svým dětem se vzdá obchodu a vrhne se do Prahy. Bez práce nevydrží a vloudí se jako příručí do obchodu Zity Kabátové, udělá s ní štěstí v obchodě i lásce. Dravé mládí v podobě jeho tří dětí mezitím ztroskotá a děti přilezou ke křížku. Tatínek je nevyhodí, ale pomůže jim znovu na nohy. A tak síla tradice a pevných hodnot vítězí nad spekulací a hazardem, happy end je tu. Burian hraje o poznání civilněji, než je zvykem a jde mu to skvěle. Táhne celý film, který je lehký, svěží, ale přece jen vážnější, než jsme u Slavínského zvyklí. A já jsem tomu rád, za každý svěží vítr jež zčeří hladinu klidného českého rybníka....80% (29.06.2012)