Ryba na suchu

Na nejlepší burianovky samozřejmě nemá, ale pořád je to velmi dobrý film. Spíše než o legraci zde jde o jiné věci, třeba o uznání dobrého člověka, nebo o to, že se člověk má prát se životem, a ne hned páchat sebevraždu. Protektorátní filmy měly obecně hlubší poselství než poněkud mělké kousky z let třicátých. Vlastík zde ukázal, že je rovněž velmi dobrý herec, a ne jen komik. V tomto ohledu se "Ryba na suchu" řadí k "Revizorovi" či "U snědeného krámu". Ve vedlejší roli opět skvělý pan Trégl. (24.01.2022)

Komedie, při které se člověk ani jednou nezasměje... evidentně se tedy jedná se o velmi pokrokový kousek, který předběhl svou dobu cca o 10 let. Burian prokázal, že ani vážnější role mu nedělá problém, působí v ní velice přirozeně. Jeho převozník je jenom zdánlivě zpátečnický, z dnešního pohledu se jedná o člověka s vrcholně moderními názory, neboť jak známo, regulace povodním nezabrání, naopak zhoršuje jejich dopad. Nejen proto mi ho bylo trochu líto, dále jsem v něm viděl další oběť toho, že Bůh obdařil člověka deseti prsty. Kdybychom jich měli jen devět, postavili by Burianovi pomníček už po 81. zachráněném a nemusel se tolik vztekat. Narozdíl od Buriana Vejražka opět dokázal, že se svým fyzickým fondem (zejména tedy gezichtem) nemůže uvěřitelně zahrát žádnou o chlup kladnější postavu než je ďábel, nacista nebo kapitalistický vykořisťovatel. A jak mám rád Trégla, ukázalo se, že na kvalitě scénáře doopravdy hodně záleží. Zatímco v jiných filmech je jeho typické přehrávání velice legrační, tady se zvrhlo v nepříjemné blábolení a vzteklé gestikulování (10.08.2013)

Ne že by film neměl celkem zajímavá a vtipná místa, ale celkově je to spíše utrpení při sledování vzteku ješitného člověka a poučování dalšího ješitného člověka o nutnosti změny. Jen by se chtělo tak trochu ironicky poznamenat: opravdu regulace zabraňuje povodním? Nevrací mu to příroda poté mnohem větší škodou při mnohem mohutnějších záplavách, kdy se pak regulace ukazuje jako jedna velká chyba? O jinotaji raději nebudu spekulovat, to bych měl problémy s udržením stravy v žaludku. Film je v podstatě plný ješitných mužů. Hlavním je majitel půjčovny loděk František Ryba (Vlasta Burian), který touží především po společenském uznání svých hrdinských skutků a touží po postavení pomníčku na jeho počest. A vztekat se dovede jedna radost. Dalším ješitou je inženýr František Pánek (Vítězslav Vejražka), stoprocentně přesvědčený o své pravdě a užitečnosti při rugulacích vodních toků. Rozumy rozdává jedna radost a vše pak samolibě pozoruje, nebot přeci přináší lepší zítřky. Třetím ješitou je starosta Jaroslav Hořánek (Jaroslav Marvan), přesvědčený o své univerzální užitečnosti pro městečko a nesnášející jakýkoliv náznak odporu. Z dalších rolí zaujmou Rybova dcera Ančí (Marie Štrosová-Steinerová), zakoukaná do Pánka, nešťastný účetní Vodička (Josef Gruss), podlézavý Rypáček (František Filipovský), moudrý profesor (Rudolf Deyl), a vlezlý penzista Tichý (Václav Trégl), i když ten vadí spíše svou trapností. A jako ryba na suchu si připadám já, když sleduji tento film a nedokáži pochopit důvod jeho vzniku. Že by byla nutná regulace? Myšlení? (13.08.2011)

"Proč vy se tak pachtíte za nějakým uznáním?" Vlasta Burian ako ex-prievozník požičiava na breh rieky člnky, čapuje limonádu a k tomu ako miestny Mič Bjukenen zachraňuje topiacich sa ako na bežiacom páse. Náladu mu kazí plánovaná regulácia koryta, ku ktorej sa stavia odmietavo ako k bezbožnému dielu. Pánbožka ostatne spomína v každej druhej scéne, až mi to bolo divné. Keď sa dozvie, že hlavný regulovčík si vyhliadol jeho dcéru, volí dočasnú útechu v poháriku, ale nakoniec všetko dobre dopadne a nechýbajú fanfáry a slávnostné príhovory. Burian je tu na svoje pomery prekvapivo civilný a nestrháva na seba pozornosť prehnaným excelovaním ako v iných svojich filmoch. Hádam, že na tom môže mať podiel prebiehajúci druhý globálny konflikt. Protektorátna realita ale okrem dvojjazyčných titulkov a cedúľ na stenách budov nie je zrejmá a film má vcelku prvorepublikovú atmosféru. Príjemná komédia. (05.10.2023)

Doba občanské společnosti po roce 1989 nejen nenastala, ale dokonce se dorozpadla. Takže nám dnes přijde dosti cizí život v komunitě na malém městě. Za první republiky to však bylo jiné. Všichni se znali, byli členy různých spolků, v nichž si jeden druhému vzájemně "předsedali". Život byl ve společenském duchu výrazně pestřejší, člověk byl však zároveň pod tvrdým drobnohledem pavlačového zpravodajství místních drben. Veřejné mínění, které je dnes každému ukradené, tehdy mocně ovlivňovalo dění, jako takové ho proto bylo třeba usměrňovat různými oslavami, vítáními slavných rodáků, v našem případě udělováním čestného občanství. Ryba na suchu je mistrnou karikaturou maloměstského života, kdy zejména starosta městečka Marvan obklopený svými sympatizanty je opravdu pikantní kousek. A Burian jako převozník toužící po stém zachráněném, aby měl pomníček. Touha po té "malé" velikosti je vlastní nám všem a filmy jako tento nebo Anton Špelec nám to jasně připomínají...80% (02.01.2012)