Právě začínáme

Jeden z posledních filmů ,který navazuje na ěru první republiky. Máme tu možnost vidět soužití trhovce Divíška v podaní nezapomenutelného Jindřicha Plachty (určitě jedna z jeho nejlidštějších postav), ke kterému se nastěhuje kamarád Bohouš Vosáhlo v podání Jaroslava Marvana co uteče před ženou, která provozuje poutové atrakce. Jejich soužití se velice zkomplikuje poté co Divíšek dostane soudní obsílku, že se má starat o malého kluka jeho syna ( sice není jeho ,ale jen na něj napsaný) . Vznikají samozřejmě rozepře, které malý Pepík slyší a oni dělají vše proto, aby si nemyslel ,že je na obtíž, Film je krásně dojemný , ale zároveň velice vtipný a příjemný, který dokáže pobavit i v dnešní době. Dvojice hlavních představitelů je dost velká záruka kvality. (18.12.2007)

Nádherný film. Herecký koncert pánů Marvana a Plachty snad ani nepotřebuje komentář. Režisér Slavínský mohl ve třicátých letech platit za mistra kýče, ale i v tomto období u mě platí za nadprůměr. Od Protektorátu šla křivka jeho výkonnosti ještě nahoru, viz báječné snímky "To byl český muzikant", "Nebe a dudy", "Advokát chudých" a "Zlaté dno". Po konci Druhé světové pak natočil ještě dva klenoty - "Poslední mohykán" a "Právě začínáme". Škoda, že zemřel tak brzy, i když se nabízí otázka, jak by se v padesátých letech realizoval. (26.02.2024)

V roce 1946 se každý jistě snažil na hrůzy války zapomenout a když už šel do kina, tak se chtěl bavit. Filmaři se ale rozhodli že budou lidem válku neustále připomínat a že nedovolí lidem se moc bavit. Z pouhých 13 filmů, které byly v roce 1946 dokončeny bylo 10 dramat, z toho 5 válečných. Zbylé tři filmy byly komedie, ale zato povedené. Toto je jedna z nich. Pro úplnnost zbylé dvě - Pancho se žení a Nezbedný bakalář. (04.03.2006)

"Jak se máš?" "Zeptám se doma, jak se mám a pak Ti to napíšu!"                                                                                  Pozor na malé brýlaté holčičky!!                                                                                                                                                              "To Ti byl hroznej život ... dyť já u ní byl až za vopicema! Hada, toho měla pojištěnýho! Ale já nejsem ani v nemocenský pokladně!" (23.11.2014)

Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné. (25.07.2016)