Brave New World

Nedívám se normálně na moderní seriály, ale byl jsem zvědav, jak se progresivní Hollywood vypořádal se starou antiutopií. Jedna rovina zábavy je určitě sledovat využití starého díla, které varovalo před rozbitím tradiční rodiny, sexuálním hedonismem, nadměrnou medikací duševních poruch a systémem nepodmíněného příjmu od státu, pro moderní progresivní ideologii, jejíž nezanedbatelnou součástí je právě útok na tradiční rodinu, konvence a boj za nepodmíněný příjem stejně jako zaměření na mentální zdraví. Nicméně na všudypřítomnou pokrokovost dnešní produkce jsem si již zvykl a odfiltrovávám ji, a to včetně - dnes již obligátní - nutnosti zavraždit všechny otce (protože patriarchát). Seriál má však jedno reálné silné (a bolestné) téma: život je těžký, plný stresu, zkoušek a konfliktů. Farmakologie nabízí snadný útěk v podobě antidepresiv, která jsou dnes zobána masově. Seriál ukazuje možné pokračování tohoto trendu, kdy lidé budoucnosti reagují na sebemenší nepříjemný pocit polknutím pilulky, které mají neustále při sobě. Kolem této obsesivní konzumace se točí i nejlepší místa první řady, která jsou báječně komická (scény v čekárně u psychiatra). I když je seriál dost rozvleklý, celkově to byla dobrá TV. Za silnou stránku považuji i herecké obsazení - zvlášť p. Ehrenreich v roli divocha je charismatická postava. Serial myslím oproti knize dokonce rozvíjí dilema mezi řádem a chaosem: v revolučních scénách přesvědčivě ukazuje, svržením tyranie nezačína nutně dobro. (31.12.2021)

Zajímavá adaptace. Pojetí v podstatě kastruje předlohu, vytahuje z ní naprosté základní myšlenky a s těmi manipuluje směrem, který je pro dnešního diváka pochopitelnější a současně jednoduchý (vídá ho všude okolo). Na jednu stranu mě tento přístup mrzí, na druhou stranu dává smysl a je mu opravdu všechno maximálně podrobeno. Jsem zvědavý, zda se tvůrcům způsob pojetí nerozpadne, protože už po pár dílech je vidět, že ne všechny postavy jsou připraveny na změnu příběhu a vyprávění. Vizuálně jde však o velmi příjemné překvapení, když odhlédnu od levnějších digitálních efektů tak si rozhodně troufají na zajímavé nápady (postavit Nový Londýn doslova nad starým, vyměnit indiánskou rezervaci za Savage Land, atd.). Společenská kritika a odraz dnešní reality je občas zbytečně přikrášlen, protože to prostě Huxley v roce 1932 trefil až smutně přesně. Maximálně si užívám momenty, kdy naráží nový svět na tradice starého a svatba v třetím díle je vrcholné opojení. Škoda, že na přivyknutí světa nového nebylo tolik času... právě to je jeden z problémů. Uvidíme, co John, kterého Alden Ehrenreich pojal hodně zvláštně, přiznám se, ještě si na něj zvykám. (06.03.2021)

Civilizace poloviny třetího tisíciletí vymýtila nahodilost i přirozený způsob rozmnožování. Žádní otcové, žádné matky. Každému geneticky upravenému embryu je předem přidělena role a podle toho předepsán vývoj. Lidé se dělí na alfy, které zaujímají řídící funkce, Bety, které mají slušné zaměstnání a slouží jako těžiště sexuálních aktivit, Gamy, jež mají za cíl sloužit, až ke klonům, kteří pracují jako úklidové čety. Nikdo nezná neštěstí, lidé jsou naprogramováni, aby si svou roli užívali. Oddávání se sexuálním potěšením zde slouží spolu s genetickou predestinací jako forma otupování a nadvlády. A co nezvládne naprogramování a fyzická slast, o to se postará droga jménem soma, tlumící negativní reakce, kterou všichni zobou ostošest... Další věcí, v níž jsme dystopii nebezpečně blízko dohnali, jsou takzvaná pocitová kina, v nichž jsou vám poskytovány emoce skrze senzory, vůně a pohyb – ohavná to připomínka existence 4DX kina... Brave New World obsahuje i skutečně zábavné momenty, jmenovitě reklamy na Savage Lands či simulaci Black Friday šílenství, a humor těží i z do důsledku dovedených předpokladů zobrazované společnosti: například kritika napojení na sociální sítě a virálnosti (podzápletka s monoklem bezmála geniální) a prahnutí po pozornosti kamer... Brave New World má zábavně realizovaný svět zaplněný pohlednými jedinci s oku lahodícím šatníkem a s charismatickou ústřední trojicí (Lloyd vyniká) zobrazující společnost, jejíž problémy jsou doslova psychosomatické. Není to seriál, s nímž byste chtěli být v monogamním vztahu, ale jak jinak než jako guilty pleasure si užít seriál, který je o tom, jak může být fyzické potěšení otupující. (31.05.2024)

Seriál určitě zaujal, ale je až příliš nevyrovnaný. Brilantní scény střídají zbytečné pasáže, které tomu ubírají na potřebné dynamice. Za mě trochu nenaplněný potenciál, ale už jen kvůli skvělému Harrymu Lloydovi, který naopak ten herecký potenciál konečně po letech beze zbytku naplnil, pod čtyři hvězdičky nepůjdu. (31.08.2020)

Blištivá utopie, na povrchu s pilulkami „štěstí“, propojeností všech a otevřeným skupinovým sexem, ukrývá vespod prohnilé jádro: ztrátu soukromí, přísně předurčený třídní systém, potlačované emoce. Právě přes poslední zmíněné se k hlavním postavám, ignorantským či vykolejeným, v úvodních dílech tížeji dostávalo, probouzené zjitřené city neovládaly a nechaly se jimi nepříjemně vláčet. Jejich ryzost však posléze o to víc zasáhla (což se samozřejmě zase obrátilo proti nim samým). Vzpoura na sebe nenechala dlouho čekat a je škoda, že se o jejím pokračování ve světě mimo supermoderní velkoměsto už víc nedozvíme, AUDIOvizuálně šlo často o progresivní, opojující jízdu. (08.09.2021)