Nebe a dudy

Parádní česká a neotřelá klasika. Tenhle film mám moc ráda a s bráchou se vždycky podíváme, i když ho uvidíme třeba poněkolikáté... Výteční herci, poučení a zároveň lehkost sdělení, sranda a legrační scény, oživení v podobě dvou malých uličníků... Prostě když slyším název Nebe a dudy, objeví se mi na tváři přiblblý sentimentální úsměv, a to myslím hovoří za vše. (17.06.2013)

Tenhle film patří k mé topce nejkrásnějších filmů pro pamětníky. A no a co, že to může působit jako sentimentální nesmysl, co hraje divákovi na city. Je to herecký koncert mých oblíbenců Plachty a Marvana, které dojemně doplňují dva mrňousci. Příběh z nuzné chaloupky, kdy chudák se srdcem na dlani pomohl arogantnímu boháči v nouzi. "strejdo, už to prasklo ... vem si naše čepice, bude sekecmazec" (15.11.2014)

Film představuje krásnou ukázku ideálů nacionálního socialïsmu. Sentiment na maximu, oslava tvrdé práce...a zároveň smazávané třídní rozdíly, protože kapitalista je zlý a necitelný jen proto, že nepoznal zlatá srdce dělníků. Stačí, aby si pan továrník chvíli pohověl u svého zaměstnance v posteli a hned jsou nejlepší kamarádi. Zaujalo mě taky, že zatímco dnes jsou známkou zdraví svaly nabušené z posilovny a pleť vysušená ze solárka, tehdy to byla zapálená cigareta a pití domácí lihoviny. PS: Nedá mi to, abych nevyužil krásné příležitosti a nerozepsal se na téma názvu filmu. Nebe a dudy, co to jako má být? Dudy jsou jako opakem nebe? Takže jako hříšníky čekají po smrti dudy? Nooo, protože jsem slušně vychovaný, ani sem radši nebudu psát, že by to třeba nějací muži uvítali, protože né všichni jsou dolňáci. No každopádně, já hlasuju pro to, tohle české úsloví změnit, alespoň do doby, než Skotové vystoupí z Velké Británie a vzdají se tak jaderného arzenálu. Protože až jim to někdo přeloží, takovou pohanu národního nástroje určitě nenechají bez odpovědi, navlečou slušivé maskáčové sukně a vyrazí do boje. (07.05.2015)

Tady klidně mohli Amíci hledat inspiraci k reality show Utajený šéf. Scénku s malými roztomilými chlapci zpívající si písničku Nám je to jedno, my peníze nemáme už jsem znal dříve, a stojí za to i celý film. Vrcholové dílo to sice není, ale zabaví milým naivním příběhem s dvěma dobrými herci a zmíněnými kluky. (30.09.2019)

Protifašistický film protektorátní éry mohl mít - a míval - nejrozmanitější ráz. Vytýká-li se Burianovu ZLATÉMU DNU prvoplánovost a až agitační plakátovost, v tomto případě víme jistě, že máme co do činění s mnohem prvoplánovější a mělčí idyličností. Jinak mimořádně slabý film zachraňují špičkové umělecké výkony protagonistů, zejména Plachty a Marvana, pominout však nelze ani duo mimořádně sympatických uličníčků, kteří nezahálejí ani vteřinu i svérázné pojetí trestů, které na nich uplatňuje jejich něžný otec. Charaktery a vůbec osobnosti jsou tu degradovány do červenoknižního dětinského propadu, který mírou své naivity a neumělosti na sebe upozorní i jinak nanejvýš shovívavé diváky. Přesto bych tento film pro jeho nezaměnitelnou, prvoplánovou naivní rázovitost zcela nezavrhoval. (19.04.2008)