Réžia:
Pedro AlmodóvarScenár:
Pedro AlmodóvarKamera:
Affonso BeatoHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Cecilia Roth, Marisa Paredes, Antonia San Juan, Penélope Cruz, Fernando Fernán Gómez, Carmen Balagué, Pedro Almodóvar, Cayetana Guillén Cuervo (viac)Obsahy(1)
Estéban tragicky zemřel. Bylo mu čerstvých sedmnáct a poslední řádky v jeho deníku patřily otci, se kterým se nikdy nesetkal, protože matku opustil dřív, než se o existenci svého syna stačil dozvědět. Estébanova matka se proto rozhodne vydat po stopách svého mládí, transvestitu Lolu najít a dodatečně ho spravit o jeho otcovství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (294)
Almodóvar tentokrát přestřelil se složitostmi lidské duše a dost dlouho mi vadilo, že kromě hlavní hrdinky jsem nenašel alespoň trochu obyčejný charakter, se kterým by se divák mohl ztotožnit. V záplavě prostitutek, transsexuálů či žen s nepřekonatelnými předsudky jsem se první hodinu ztrácel a těžce se nudil. O to víc mě pak překvapila finální katarze, která má v sobě pořádnou sílu a zachraňuje, co jen jde. Jenže jako celek to zkrátka absolutně neladí, jakkoli bych si vzhledem k oblíbenosti snímku přál opak. ()
Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. ()
Shodou náhod jsem minulý týden viděla film Vše o Evě. Proto dávám pět hvězdiček, za tu poctu tomuto skvělému filmu. Trošku to bylo místy citově vyděračské, ale nemohla jsem si pomoci, slzy mi tekly samy. Viděla jsem od Almodóvara zatím jenom Volver, kterým jsem byla nadšená. Tohle se mi líbilo ještě víc. Líbí se mi ten typ jeho hrdinek. Ženy, které se brodí bahnem, ale zůstávají samy čisté. Takové opravdové madony. ()
"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... ()
Jistá osoba zde na ČSFD se může radovat, protože se konečně dočkala toho, že jsem se dokopal k Pedrovi. Zato já se příliš radovat nemůžu a pochybuju, že si ještě někdy pustím něco od Almodóvara. Co to vůbec mělo znamenat? Bavilo mě to tak na 2*, ale druhá polovina byla lepší a moje kritika je především z toho důvodu, že mi to zkrátka nesedlo a nebyl to můj šálek a už vůbec ne můj čaj. A nemám právo tvrdit, že to byla blbost, protože to není pravda. Našel jsem tam mimochodem kvalitní práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu, zároveň pokus o zajímavé téma a tak trochu "jiný" film. Proto celkový padesátiprocentní dojem zaokrouhluju na 3*. Teď zpět k mým výhradám: měl jsem pocit, že herecké výkony vesměs nebyly příliš dobré a hlavně mi žádná postava nebyla sympatická, s žádnou jsem se nemohl ztotožnit nebo se vcítit do myšlenek, takže mi bylo srdečně jedno, jak to dopadne. Ani žádné dialogy mě nedojaly, takže se nedá nic dělat, asi jsem dřevo...:) (Někdo mi tam navíc připadal nadbytečný.) Kromě několika drobných chyb mě u tohoto pomalého filmu zaráželo i občasné nelogické chování postav - proč např. ten cvok běžel za tím taxíkem? Ale pokud si někdo po přečtení tohoto komentáře pomyslí, že pan Strauber nepochopil základní děj nebo poselství filmu, tak se plete! Nelituju toho, že jsem podnikl svůj první (a asi i poslední) výlet do tvorby z nějakého důvodu významného španělského režiséra Almodóvara. ()
Reklama