Terče

Byron Orlok (Boris Karloff) versus šílený odstřelovač. Velice zvláštní film, který se mi moc líbil. Na jedné straně tu máme zahořklého a do důchodu odcházejícího herce Orloka (jméno podle hraběte ze snímku Nosferatu) a na straně druhé vyšinutého floutka s hodně nesympatickým ksichtem, který má krásnou ženu a bezproblémový vztah s rodiči a žije v hezkém domě a jednoho dne mu prostě přeskočí a rozhodne se zabít co nejvíc lidí. Scény bez hudby navozovaly opravdu tísnivou atmosféru a celkově bylo jeho vraždící počínání ztvárněno hodně syrově a působivě, i když jenom to nejhorší jsem mu přál od tý chvíle, co se poprvý objevil na plátně. Kromě děje samotného mě bavily taky odkazy na jiné filmy. Musím si sehnat ten Criminal Code a konečně se podívat na Cormanův Terror. (12.01.2014)

Již na samém začátku své producentské dráhy Roger Corman odhalil praktické výhody najímání nadšených začátečníků, kteří budou radši ochotni pracovat za málo peněz, než aby marně s nabídkami obcházeli velká studia. Tato praxe se mu osvědčila především během šedesátých a sedmdesátých let, kdy zaměstnával čerstvé absolventy nedávno ustanovených amerických filmových škol či erudované filmové nadšence. Jedním z nich byl také filmový kritik Peter Bogdanovich, který se z New Yorku přesunul do Los Angeles s plánem se prosadit u filmu po vzoru francouzských novovlnných tvůrců. S Cormanem se seznámil na jedné filmové projekci a záhy se zapojil do natáčení jeho přelomového motorkářského filmu Divocí andělé (The Wild Angels, 1966) coby výpomocný scenárista, asistent režie a režisér druhého štábu. Následně dostal od Cormana legendární nabídku na režii celovečerního filmu, která měla jen jeden malý háček. Cormanovi totiž na základě starší smlouvy dlužil dva natáčecí dny ikonický představitel klasických hororů Boris Karloff. V typicky hokynářském stylu tedy Corman Bogdanovichovi nakázal, že má natočit za ony dva dny nové záběry s Karlofem, které budou tvořit čtvrtinu filmu. Další čtvrtinu materiálu měl vzít z předchozího Karloffova angažmá na poeovsky stylizovaném hororu Hrůza (The Terror, 1963) a zbylou polovinu natočit s jinými herci. Debutující režisér si se zadáním lámal hlavu především proto, že podle něj na papundeklový kostýmní horor už nikdo nebude zvědavý. Nakonec právě z tohoto dilematu vyšel a spojil jej s odloženým námětem na film inspirovaný Charlesem Whitmanem, který v roce 1966 z věže Texaské univerzity postřílel šestnáct lidí. Onen rozpor mezi naivitou filmových hororů a pochopení se vzpírající reálnou hrůzou dal vzniknout fenomenálnímu a mnohovrstevnatému thrilleru, který spíš než po bok dobové brakové produkce adekvátněji náleží mezi díla nového Hollywoodu. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Targets je za a) banálny béčkový vtip, alebo za b) film hodný vedecko-filozofického rozboru o vzťahu reality a fikčného sveta filmu. Na čo sa vlastne pozeráme a na čo sa vlastne pozerajú ľudia v autokine? Niečo v tom zmysle. Najlepšie na Targets je to, že aj za a aj za b je správne. Inak by sa nejednalo o taký unikát v americkej nezávislej tvorbe. Či je koncom nezávislej béčkovej tvorby rokov 60tych alebo začiatkom nového Hollywoodu, nie je potom, čo som videl, pre mňa nijak zvlášť dôležité. Zaujal ma strih, nie len v tom, že sledujeme paralelne dve dejové línie, ale napríklad aj v kulminácii napätia tesne pred premietaním, kde zase prestrihávame medzi premietačom s jeho premietačkou a divákmi. Ostatne aj ten detail premietačky je vhodný materiál pre rozbor. Sniper je maximálne odpsychologizovaný, proste absolútna hádanka a je to výborný nápad. (05.11.2015)

Po dlouhé době musím říct, že jsem se dočkal vysloveně zajímavého amerického filmu z období 60. a 70. let. A osobně musím dodat, že mě nejspíš zaujala hlavně jeho brutalita, která by se poměrně snadno dala vyrovnat i dnešní filmové brutalitě v aktuálních thrillerech. I když pravda, některé by i hravě předhonila. A zároveň se přiznávám, že jsem ještě neměl tu čest zjistit, jak velký herec ve své době Boris Karloff byl, ale mám pocit, že výraznější filmovou poctu, než právě film Terče, si zasloužit nemohl. Kór, když jsem se v zajímavostech dozvěděl, jak film vlastně vznikal. A ještě z něj vzešla taková kvalita. Z pana Karloffa tady jde obrovský respekt a závěrečných deset minut byly tak silné, že jsem po shlédnutí filmu pár desítek minut ani nevnímal. (25.05.2016)

Dobře natočený thriller o bývalým hororovým veteránovy kterého hraje Karloff který je atakován šílencem. První věc co musím zmínit je naprosto dokonalý příběh který se promítá jako fake ale zároveň tu vidíme plno Karloffových filmů. Je to strašně zvláštně natočené a to je na tom to nejlepší. Bohužel film i když má dobrý nápad je děsně utahaný a dost často nudný. A motiv maniaka je spíše hloupý. Ale díky tomu jak je film natočen si zaslouží uznání a spíše ho doporučuji. (04.04.2015)