Advokát chudých

Mírně sentimentální drama, které však dokazuje, že Slavínský dokázal vytvořit seriózní film na vážnou tématiku. Za pozornost stojí dobrá řemeslná práce, několik hereckých výkonů v čele s Korbelářem a Brožovou a vrcholný závěr, který Modlitbou za vlast přímo apeluje na dobové publikum a je nádherným vyjádřením naděje, která rezonuje i v příběhu. Už díky němu tenhle netradiční film ve filmografii mistra zábavy stojí za shlédnutí. (20.09.2010)

Umělecky nejhodnotnější film režiséra Slavínského, jednoznačně. Ono stačí podívat se do jeho režijní filmografie na názvy jednotlivých titulů a musí to být všem hnedle jasné.. Když režisér Slavínský chtěl, tedy, měl tu možnost, jak v podobě kvalitního scénáře tak i ve výběru dobrých herců, tak dovedl, prosím, natočit i takto kvalitní a především koukatelné drama. Obsazení filmu bylo, tedy, výtečné, po obsahově dějové stránce také něco nového, než na co jsme byli do té doby zvyklí. Atmosféra filmu se báječně prolínala z tajemna a záhadna přes mrazivo až ke světlým okamžikům, viz očištění Kypra, s falešného obvinění v hostinci U Hrubiána. Pro Otomara Korbeláře to byla v období let 32-45 opět jedna z dalších zásadních charakteristických rolí. Lenka Podhajská (mladá schovanka Anna Marie Rynešová-za pár let předčasně zesnulá), Jindřich Plachta (podvedený hokynář Marvan), který za svou menší roli dokonce získal Národní cenu ještě společně s filmem Druhá směna nebo Vladimír Majer (kavárník Jan Turba), ti všichni odvedli kus dobré práce. A tak vznikl opravdu kvalitní film po všech stránkách.. (21.09.2007)

Ach, Slavínský, Slavínský... proboha, proč? Připravit mi po čase takový skvělý dramatický zážitek z dalšího černobílého filmu (kterému jsem jaksi vzhledem k ostatním kladům odpustil i přehrávající (ne)herečku v hlavní ženské roli) a pak to na závěr skloubit s vyvrcholením vedlejší linky ve stylu červené knihovny? Úpřimně mám po skončení z toho trochu rozpačité pocity... Ten film měl silný ústřední příběh o bývalém advokátovi, na kterém bylo spáchano před lety křivé obvinění, ale z posledních 20ti minut jsem měl pocit, jakoby ten několikánásobný happy end kolem osudu postavy mladé schovanky (v nové lásce, v neúplné rodině, v pěvecké kariéře) byl pro režiséra snímku důležitější než téma následků starého obvinění a znovunalezení své cti. Škoda, za výraznou část zpracování soudního námětu, jehož napínavý "proces" probíhá v zakouřené hospodě, za hutnou temnou atmosféru v jistých scénách podpořenou i vizuálem, a za výkon Otomara Korbeláře v hlavní roli bych razil plných pět hvězd. Korbeláře jsem dosud měl nejvíce zafixovaného jako lupiče Fredyho Floka v parodii Těžký život dobrodruha /ze stejného roku/ a zde mne hodně překvapil v nezvykle dramatické roli, navíc ještě v postavě věkově a osobnostně rozdílné (místo charismatického muže v středním věku tak trochu utrápený deděk, tedy s výjimkou retrospektivní scény). Zejména v jeho společných dialozích s Jindřichem Plachtou coby hokynářem číšela z filmu krásná člověčina, to bylo radost dívat se a poslouchat. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (15.10.2019)

Bylo by to perfektní, nebýt poněkud přeslazeného závěru a nadkritického množství zpěvu, který svou délkou a četností každou chvíli rozbíjel příběh i pečlivě budovanou tísnivou atmosféru plnou tajemna, tušené dávné tragédie i gradujícího napětí při postupném vrstvení náznaků minulosti a ran, které postupně dopadaly na Kypra bojujícího s osudem i tragickou minulostí. Občas poněkud patetické, přesto působivé a v některých momentech nezapomenutelné. Vynikající Otomar Korbelář a Slavínský vážnější než je zvykem společně vytváří příběh, který v paměti jen tak nezapadne. Spolu s Kouzelným domem patří k mým nejoblíbenějším dramatům 40. let. (23.12.2014)

Sice nechápu, jak to Slavínský dokázal, ale navzdory skvělému námětu a předpokládám, že i solidnímu scénáři, dokázal do filmu propašovat sladkobolnou romantiku. A aby toho nebylo málo, na naprostou většinu filmu mi namaskoval Korbeláře na starého dědka. K tomu většina dam hraje neskonale afektovaně, když se Rymešová dozví o smrti svého muže, předvede afektu velice úctyhodný kousek. Dohnal jako obvykle nezůstává pozadu, dokonce pod heslem dohnat a předehnat je opět snaživě nejhorším hercem filmu. Naštěstí je to kompenzováno prací Plachty a Nedbala. Jelikož je Korbelář jako obvykle skvělý, vytahuje film o třídu výš. (23.04.2019)