Posledný tanec

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)

Fantastický dokument o Chicag...Michaelu Jordanovi. A samozřejmě oprávněně. I když většina důležitějších postav týmu zde má svůj prostor (možná kromě Toniho Kukoče), tak ústřední musí být MJ. I když jsem viděl několik dokumentů o MJ a Bulls, tak tento je daleko věpředu. Spousta neviděného materiálu, rozhovorů a perfektní scénář dělá z Last Dance opravdu zážitek, který nemůže nudit ani minutu člověka , který o basketbalu nemá ani páru. Zde je totiž obraz fenoménu, který psal dějiny současného sportu jak po stránce výkonů samotných, tak co se týče médií a hlavně businessu. Sentimentální poznámka na závěr - ano, měl jsem v pokoji na zdi plakát MJ v životní velikosti... (19.05.2020)

Jedno z těch lepších děl, co Netflix vypustil do světa. Pamatuju si, že MJ jsem poznala jako dítě díky Space Jamu. S ostatními hráči a celkově s Chicago Bulls jsem si ovšem jízdu užila. MJ mi po pár dílech začal vadit, všechna pozornost nemusela být jenom na něm...ale co z vás udělá egoismus, co si sami vybudujete a čím vás ještě společnost bude přikrmovat, tím potom žijete. Z obyčejného muže udělali kult. Why not. Jen trochu zapomněli na ostatní, díky kterým by se MJ nedostal tak daleko. Basketbal je týmová hra, ne sólová. Jen některým to těžko vysvětlíte. (spoiler alert but who cares) Čekala jsem možná trochu lepší "zakončení", co se týče týmu, ne jenom dovětek "ten šel tam a ten šel tam". Ale vzhledem k tomu, jakým duchem se dokument nesl po celou dobu, jsem tak moc překvapená nebyla. (konec spoileru) Otázka po druhé hodině ranní (aspoň v době psaní komentu pro mě): Má smysl dokument vidět? Pokud jste fanoušci Chicago Bulls, nebo pokud vám něco aspoň podvědomě říká jméno Michael Jordan, směle do toho. (18.12.2022)

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Vůbec bych se nedivil, kdyby se nakonec Poslední představení v místním žebříčku vyhouplo úplně na příčku nejvyšší. I když ho nelze brát jako čistokrevný seriál, ale spíše jako dokumentární ságu. Ságu o asi nejlepším basketbalistovi historie, alfa alfě, černému Ježíšovi, Michaelovi Air Jordanovi, který tenhle na první pohled "tuctový" sport dokázal v dobách své největší slávy zpopularizovat tak, že se z něho stal jeden z nejznámějších lidí na zeměkouli. Těchhle deset dílů sleduje jeho basketbalové začátky, vítězství a prohry, jeho draft do NBA a pak hlavně jeho působení v týmu Chicago Bulls, kde se zapsal nesmazatelnou stopou a postupně během let pomohl tenhle průměrný tým vyzdvihnout až na úplnou špici NBA a vybojovat hned několik ligových titulů. Samozřejmě, že už je to přes dvacet let a všechno jsem si nepamatoval, proto jsem byl moc rád, že jsem si to po tak dlouhé době zase trošku osvěžil. A musím teda říct, byla to jízda! Hlavně poslední zápas a poslední minuta, to je něco, co se jen tak nevidí a teď už můžu s klidem říct, že ani nezapomíná. Možná byl Michael Jordan až moc tvrdý ke spoluhráčům, občas sázel, nebo měl jiné neřesti, ale to je mi dnes úplně jedno. Pro mě bude navždy spjat jako basketbalista, který udělal pro zviditelnění toho sportu víc, než kdokoliv jiný před ním. A to je pro mě osobně ta nejlepší vizitka. (19.05.2020)