Posledný tanec

Jedno z těch lepších děl, co Netflix vypustil do světa. Pamatuju si, že MJ jsem poznala jako dítě díky Space Jamu. S ostatními hráči a celkově s Chicago Bulls jsem si ovšem jízdu užila. MJ mi po pár dílech začal vadit, všechna pozornost nemusela být jenom na něm...ale co z vás udělá egoismus, co si sami vybudujete a čím vás ještě společnost bude přikrmovat, tím potom žijete. Z obyčejného muže udělali kult. Why not. Jen trochu zapomněli na ostatní, díky kterým by se MJ nedostal tak daleko. Basketbal je týmová hra, ne sólová. Jen některým to těžko vysvětlíte. (spoiler alert but who cares) Čekala jsem možná trochu lepší "zakončení", co se týče týmu, ne jenom dovětek "ten šel tam a ten šel tam". Ale vzhledem k tomu, jakým duchem se dokument nesl po celou dobu, jsem tak moc překvapená nebyla. (konec spoileru) Otázka po druhé hodině ranní (aspoň v době psaní komentu pro mě): Má smysl dokument vidět? Pokud jste fanoušci Chicago Bulls, nebo pokud vám něco aspoň podvědomě říká jméno Michael Jordan, směle do toho. (18.12.2022)

Jako jo, tohle byla prostě bez debat pecka. Skvěle natočené, skvěle zpracované (ty geniální skoky v čase!), o jedné skvělé éře v historii basketu. Co chtít víc, zdejší astronomické hodnocení je naprosto zasloužené, protože si neumím představit, jaký je důvod tomu nenaprat plný počet. Povinná četba i pro nefanoušky basketu. (Neftlix 4k, orig.) (12.06.2020)

Pozitiva jsou tu vesměs už rozebraný a nebudu je přežvýkávat :-). Tak jen několik útržkovitých dojmů "tehdy a ted": NBA jsem jako náctiletej docela sledoval, takže Bulls a M.J. jsem samozřejmě silně vnímal. Jordan nebyl úplně můj nejoblíběnější hráč, ale Bulls jsem to docela přál. Snad vyjma soubojů s Utahem, kde mi byl Mailman rozhodně sympatičtější... Jména jako Horace Grant, Cartwright nebo Kukoč ( toho bylo v dokumentu hodně málo! ) bych dal dohromady i bez dokumentu. Samozřejmě Pippen - velkej borec. Zajímavý, že třeba Rodmana si z tý doby nepamatuju vůbec... Vycházely různý články, jak se kdo po epizodách cítí nebo vypadá a omílala se kontrola M.J. nad dokumentem - ovšem neřekl bych, že z něj vychází jako nejpozitivnější figura. Ale je z toho vidět, čím jsou ty úspěchy vykoupený. Kdyby nic jinýho, tak kvůli 7. dílu si to ten plnej kotel zaslouží ( matně jsem si vybavil, že hrál baseball, ale jaký to mělo důvody! ). A zmíním ještě dvě jména - Jerry Krause, pro mě doteď zcela neznámý, ale je velká škoda, že se k tomu nemohl vyjadřovat live. A hlavně Phil Jackson! Ano, ten který dal té sezoně i dokumentu téma a název. Toho uznávám nejvíc, víc jak M.J., protože to dokázal znovu. S Lakers. What time is it? GAME TIME (15.06.2020)

Jeden z nejlepších dokumentárních, sportovních a vůbec televizních pořadů všech dob. Protože tohle se stalo a Michael Jordan je dodnes jen jeden svého druhu. Pro ty (tedy minimálně mě), co vstávali v devadesátkách v jednu ráno, ladili TVP1 a učili se polštinu na finálových sériích s Michaelem Jordanem, je The Last Dance sedmým vítězstvím Chicago Bulls. Obrovská radost, že to vůbec vzniklo. Na prvním místě ze všeho, co tvoří tu kvalitu, radost z tlaku na pilu a snahu o dokonalost - v dokumentu i ve skutečnosti. Jordanova a Bulls éra změnila nejen basketbal, ale i kulturu, fenomén sportovních celebrit, sebevědomí afroameričanů, mě přivedla k basketbalu, uvedla mě do světa, kde existuje naprostá oddanost svému koníčku a kde excelence na tom postavená může ovlivnit řadu oborů od obuvnictví po televizní zábavu. Za mě fakt špica, šest hvězd, protože jsem to ve svém marginálním světě taky prožil a taky mě to ovlivnilo. A to jsem zažil jen nano vzorek toho, čím tehdy žili fanoušci v Chicagu. Dokument nám to dal okusit. Michael Jordan je ikona, a na jeho pouti je možné najít množství paralel zajímavých pro sportovce (komunita basketbalistů, fascinující Karl Malone, který jde celým autobusem popřát vítězi), manažery (přístup Phila Jacksona k Rodmanovi), nadšence a fanoušky (jak jejich posedlosti vycházel neuvěřitelně vstřícně M.J. vstříc a jak ho to množství zároveň muselo unavovat) a týmové hráče, kteří jsou dvojkou (Pippen) nebo silnou individualitou (Rodman), mají za sebou válku (Kukoc) nebo stejnou tragédii v rodině jako Michael Jordan (Kerr). Bylo to skvělé a nebylo to povrchní. Fakt dík! :) (24.05.2020)

Hned na začátek se přiznám, že jsem Jordana neměl nikdy moc rád. A to z toho důvodu, že jsem fandil soupeřům ve finále, která jsem viděl a to Seattlu a hlavně o rok a dva později Jazzmanům. A ten prevít je prostě setnul. :-) Každopádně, co se týká dokumentu jako takového, kupodivu mě více bavila první polovina, která byla hodně ze zákulisí a nic jsem o tom nevěděl, protože jsem se o to nezajímal. Čekal jsem spíše, že mě budou bavit více zápasové pasáže, kde zavzpomínám na ty dávné roky, kdy jsem 3 roky po sobě sledoval finále. Velmi dobře zpracované, má to šťávu, emoce, je to zajímavé, dobře strukturované, bavilo mě to. Howgh! (27.11.2021)