Posledný tanec

Jako kluk jsem viděl Space Jam...asi stokrát. A od té doby je pro mě Michael Jordan sportovní modla, ačkoliv jsem basket nikdy nijak zvlášť nesledoval. Po Bryantově tragické smrti jsem měl chuť si zavzpomínat a tenhle dokument přišel v ten správný okamžik. Přijde mi nespravedlivé, že se další legenda, Kobe Bryant po Last Dance (jeho účast zde jsem skutečně nečekal) již v žádném cyklu osobně neobjeví, jelikož ta retrospektiva, kontext a osobní rovina, o které M.J. v každém díle vypráví, je k nezaplacení a škoda, že nepřišel první na přetřes on (doufám, že budou další dokumenty!). Jenomže on zkrátka Michael musel být ve všem první. Poslední představení je vrchol dokumentaristiky jako takové. Dokonalá rešerše a zpracování těch nejzkušenějších lidí z ESPN s celosvětovou distribucí Netflixu, díky čemuž je onen dosah daleko za hranicí Spojených států, ostatně jako již dnes NBA obecně. Pro hráče samotné musí být strašně ubíjející hledět do kamery v každé minutě kolem zápasu a dlouho po něm, dokonce i v kabině. Ale díky tomu a privátním záběrům ručních kamer máme my, fanoušci, nezapomenutelný a nevyčíslitelný pohled za oponu daného sportu, respektive onoho týmu, jemuž se dokument věnuje především, zlaté éře Chicago Bulls. Je skutečně obdivuhodné, kolik celebrit i mimo basket se povedlo rozmluvit před kamerou a jak se to, i díky naprosto dechberoucí hudbě, v posledních dvou dílech korunovanou přesně padnoucími známými skladbami, povedlo skloubit dohromady. Nyní je ta doba skutečně nezapomenutelná, ačkoliv bych, kvůli neustálým skokům během celých 10 dílů a 5ti týdnů, časovou osu ani náhodou nesložil dohromady...10/10! (18.05.2020)

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)

Jako jo, tohle byla prostě bez debat pecka. Skvěle natočené, skvěle zpracované (ty geniální skoky v čase!), o jedné skvělé éře v historii basketu. Co chtít víc, zdejší astronomické hodnocení je naprosto zasloužené, protože si neumím představit, jaký je důvod tomu nenaprat plný počet. Povinná četba i pro nefanoušky basketu. (Neftlix 4k, orig.) (12.06.2020)