Těsně před nocí

Pokiaľ by ste nevedeli, že Kým príde noc natočil Chabrol, tak by vás to počas sledovania filmu určite napadlo (ak ste už niečo videli). V podstate znova tá istá variácia jeho obľúbených tém, čo je ale zase asi jedinou slabinou filmu. Psychologicky skvele vystavané, nejednoznačné v každom ohľade. Neustále rozmýšlate, prečo ľudia a aj hrdina reagujú tak, ako reagujú a najmä kde je hranica medzi skutočnou láskou, priateľstvom a pokrytectvom. Možno to nevedia ani samotné postavy, možno to vedia až príliš dobre. No a pre mňa je veľkým prekvapením, že Bouquet hrá v podstate sympatickú postavu, i keď je vrah. V jeho prípade to je obzvlášť obdivuhodný paradox. Trochu viac komorné, chladné a akademickejšie, ako jeho iné filmy čo som videl, na druhú stranu Než príde noc je až príliš dospelý. Čiže nám ukazuje, ako sme vekom schopní adaptácie na spoločenské konvencie a kam sa u nás posúva pojem morálka. (30.07.2014)

Řekneš ženě, že jsi zabil milenku. To neva, lásko, stane se. Řekneš nejlepšímu příteli, že jsi zabil jeho ženu. To neva, kámo, jedeme dál. Docela ujeté, že? Ale jako seznamovačku s Chabrolovou tvorbou to beru. Mimo jiné i díky opět nádherným bytovým interiérům a pár pěkným figurkám okolo hlavní trojice. (27.08.2012)

Mezi Chabrolovou tvorbou je to jeden z nejlepších kousků. Ale jako všechny ostatní postrádá tu špetku charisma, která by z toho dělala dokonalý film. Zajímavé psychologické drama se sice spořádaně rozvíjí, Bouquet hraje až se z něj kouří, ale vůbec mě nenapadá důvod, proč se na tento film podívat někdy znovu. (08.09.2012)

Po pochvalném přijetí Nevěrné ženy filmovou kritikou a příznivých reakcích publika se Chabrol rozhodl vrátit k osvědčené herecké sestavě, žánru a vlastně i námětu. Michel Bouquet se snad jako vrah už narodil a pro role nesympatických chlapíků byl přímo předurčený; zde mu ale scénář předepsal psychologicky náročnější roli muže, který se nedokáže vyrovnat se špatným svědomím. Jeden nekontrolovaný výbuch emocí mu navždy změní život a odsoudí ho do role psychické trosky zmítané pochybnostmi. Tradičně chladný, psychologicky přesvědčivý Chabrol snímek tentokrát obohatil o groteskní rozměr a rafinovaně pojatou společenskou kritiku, kterou známe např. z Buňuelových snímků. Pocit viny dovede Massona až k přiznání, o které ale, jak se záhy ukáže, jeho okolí vůbec nestojí. Společenský skandál je v očích jeho blízkých zjevně méně přijatelný než vražda. Není důležité, jaké věci objektivně jsou, ale jak vypadají navenek. Tam, kde by jiný režisér natočil kriminální drama, Chabrol předvádí psychologickou studii tradičního měšťáctví lepších vrstev, kde morální dilema (anti)hrdiny narazí na tvrdý pragmatismus a až k patologickému rozměru dovedenou přetvářku. Celkový dojem: 75 %. (04.12.2013)

Tak můžu si odškrtnout další Chabrolův film ze seznamu. Nevim, jestli je to tim, že jsem v poslední době Chabrolem už poněkud přesycen, nebo jsem ty jeho nejlepší filmy už viděl a teď se postupně dostávám k těm slabším kouskům, ale tohle bylo celý takový divný. Michel Bouquet je teda výbornej a člověk mu to všechno věří, ale to, jak se chovaj ostatní, to je trochu mimo moje chápání. Dialogy ve stylu "Tvou ženu jsem zabil já. - Hmm, no jo to se stává. - Co mám dělat? Mám se jít udat? - Ne, to nedělej. Lepší bude, když se budeme tvářit, že se nic nestalo." mi připadaly dost těžko uvěřitelný. Jinak se jedná o typický Chabrolovo dílo, který v ničem moc nepřekvapí. Jak je u jeho filmů zvykem, tak to celý stojí hlavně na atmosféře a na hercích. Michela Bouqueta už jsem zmiňoval, samozřejmě nesmim vynechat Stéphane Audran v roli jeho manželky nebo Henriho Attala v roli fízla. Hodnotim to průměrně a dodávám, že od Chabrola jsem rozhodně viděl lepší filmy na podobný téma. (30.09.2017)