Invaze lupičů těl

Invaze lupičů těl právem znamenala přelom ve filmové sci-fi a "zařídila" si věčnou a vděčnou pozornost bibliografických citací a odkazů pod čarou. Jedná se o skutečně mistrovské dílo, a to přesto (nebo spíše právě proto), že námětem se musí nutně řadit do kategorie B filmů. Narozdíl od kolegů bych nezmiňoval herecké výkony, ale atmosféru, kterou se takto podaří vystihnout skutečně jen jednou za čas, Od prvního záběru scénář neubere na tempu, s pomocí hudby, zvládnuté kamery, dobrého střihu a svěží stopáže drží diváka v napětí a konec (s výjimkou scény na dálnici, kterou bych jako přehnaně emotivní a hlavně zbytečnou škrtnul) je naprostá lahůdka. Pro mě film prosince a jeden z nejlepších v tomhle roce. Jo a mimochodem, Dana Wynter byla neskutečná kočka s postavou, kterou by jí mohla závidět i dnešní herecká generace! (28.12.2012)

Pecka !!! Parádní herecké výkony hlavní dvojice, skvělá kamera , která si dokonale hraje se stíny , famozní hudba a hlavně kulervoucí atmosféra jaká se jen tak nevidí. Je to děsivé, je to znepokojující je to prostě super a já ač nejsem žádnej filmovej znalec, tak tady bych dokonce i já dokázal básnit proč je to tak dobrý, ale koho to zajímá? :-D Na moje ódy na radost zvysoka kašlete a radši si to pusťte večer doma a poznáte to na vlastní kůži, teda pokud je to vůbec ještě Vaše kůže. A pokud to jste vůbec ještě Vy... (19.12.2014)

Také jsem tenhle padesát let starý snímek viděl kdysi v dětství. Dodnes jsem ho měl v hlavě. Mám slabost pro tyto starší horory, zejména Invaze lupičů těl dokáže vzbudit opravdu silné emoce určitého typu strachu, ale vůbec by nevadilo příběh více rozvyprávět a prodloužit stopáž. Osmdesát minut uteče hodně rychle, no pro mě je tato délka spíše mínusem. Rád bych tu pátou hvězdu dal. Dnešní Hollywoodské srajdy se stokrát větším rozpočtem si mohou o takové atmosféře svých hororů a sci-fi nechat jen zdát. 80% [říjen 2006] (18.10.2006)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Snímek, který kdysi přišel s neokoukanou a originální myšlenkou, od které se v budoucnu odrazilo mnoho kvalitních snímků. I když pár scén dokáže vyvolat nepříjemný pocit i dnes, horor už ale film moc nepřipomíná. Spíše napínavý thriller s poměrně slušnými hereckými výkony a tempem vyprávění. V době vzniku to asi byla bomba, dnes už je potřeba přistupovat k Invazi s menší dávkou nadhledu a shovívavosti. Jak už to tak u starších hororů bývá... (26.01.2008)