Jen ďábel nemá naději

Lidskoprávní aktivistka Dilja se neúnavně zasazuje o propuštění svého bratra Iskandara. Před šestnácti lety jej pohltila uzbecká věznice Žaslyk, nechvalně známá mučením trestanců. Iskandarovi stárnoucí rodiče mají už jen jediné přání: dožít se synova propuštění. Dilja s nimi sice emigrovala do Evropy, ale ani ze vzdálené Skandinávie nepřestává usilovat o bratrovo osvobození. Dokument tento boj nesleduje pouze jejíma očima, ale rovněž z pohledu aktivistů, právníků a dalších aktérů, jejichž osudy se s tím jejím nebo Iskandarovým nějak prolnuly. Napříč několika zeměmi se tak postupně sbíhají nitky nečekaných, až konspiračních souvislostí. Pomalu vysvítá, že surový žalářní systém není poslední obludnou zbraní, k níž se opresivní uzbecký režim dokáže uchýlit. (Jeden svět)