Woodstock

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)

3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200! (26.08.2010)

(1001) (Hudební zážitek no. Uno: Arlo Guthrie - Coming to Los Angeles) Když jsem dala vale Rychlým šípům a začala si hledat jiné platonické lásky, hnutí hippies se mi zdálo jako "good way to go". Mír a lásku, komu by se to nelíbilo, taky jsem byla velká fanynka hudby 60. let (což tedy jsem stále). Nejvíc mě mrzelo, že jsem si tu "jejich" dobu nemohla prožít, omakat, odposlouchat na vlastní vlasy, ruce, uši. Teď tak nějak paradoxně čím víc toho o nich vím, tím míň bych to opravdu chtěla zažít a být jednou z půl milionu hlav v davu. To má být svoboda? --- A to mě ještě dovařily titulky na konci, kde k obvyklým heslům mír láska bla bla vyběhla i ekologie. Cha cha. (06.04.2009)

Tak já se spíš řadím k těm, co by si daleko víc užili prapůvodní festival v Monterey. V klídku na sedačce a s lepší aparaturou. ___ Bez Joni Mitchell, ale s Joan Baez a Janis Joplin. Chybí i Dylan a tam už jsem adekvátní náhradu neviděl. K tomu lepšímu určitě patřili The Who a Grace Silk. Poprvé jsem slyšel Melanie (v Lost performances). Naštvalo mě i nezařazení písně White rabbit, kterou je jen chvíli slyšet v pozadí při jednom z rozhovorů. (15.10.2012)

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)