Toto hrdina

Jaký svět je hezčí, něž ten co je viděn dětskýma očima? Po shlédnutí Toto Hrdiny jsem přišla na to, odkud pro mě již legendární Mr. Nobody pochází. Tolik podobných rysů (sourozenecká láska, život pohledem dítěte, vnímání rodičovství, perfektní zvuk a vynikající hudba). Geniální příběh s nepředvídatelný závěrem. Jaco van Dormael vážně umí a to zatím v každém svém filmu. (20.08.2010)

Zajímavý námět utopený v příšerném zpracování. No hlavně, že ukážeme rozjetou kočičku, že "umělče" Dormaele. Od tohoto pána jsem nic převratného po hanebném Mr. Nobodym nečekal, strukturou snímku se to dokonce jeho nejnovějšímu počinu velmi podobá, takže nakonec vlastně můžu říci, že se mi Toto i celkem líbil, ale i tak se přes tři hvězdy nedostanu. Stále se jedná jen o rádoby euro umění, matlající jeden blud na druhý, ze kterého na konci NĚCO vznikne :) (07.06.2014)

Režisér dětsky hravého filmu, který se při uvedení neváhal vrhnout k zemi a málem zulíbat nohy oceňující sponzorské zástupkyni, lidsky dojal i rozmarně pobavil příběhem o (ne)šťastném Thomasovi, který vždycky dělal to, co dělat neměl, aby se nakonec stal tím, čím se stát nechtěl - prý jako Van Dormael. (Nechtěl režírovat, prý si přál natáčet zvířata). Bez patosu, který je ihned ironizován, milími vizemi a surrealistickými představami okouzlující, formálně a přitom náročně stavěný osobní snímek. Na LFŠ 09. Proč není tak známý, když je rychlý, překvapivý, naděje plný a triumfální s žertovnou písničkou a tancujícími tulipány? (27.07.2009)

Hmm, takže Celestin se nám narodil v pračce a tragedie se odehrála, protože Bůh byl zrovna líný a vrtal se v nose. :o) Místy jsem vůbec neměl pocit, žebych sledoval od Jaca Van Dormaela debut, nýbrž pozdější film na režisérovu další tvorbu již odkazující – zpětně mám pocit, že se JVD po Totovi rozhodl ty vybrané vedlejší motivy více samostatně rozvíjet. Každopádně jak se mi Osmý den (z něhož jakoby zde přímo vypadla celá jedna scéna cestování v autě s postiženým společníkem v podání stejného herce) místy protivil coby sentimentální doják plný klišé a Zbrusu Nový zákon zase mi navzdory originálnímu fantasy námětu připadal formálně přeplácaný a přehnaně vážný, tak tady mohu poprvé říct, že mě některý z Van Dormaelových filmů skutečně nadprůměrně oslovil. Sice mi trochu vadily příliš intimní scény mezi sourozenci v dětském věku, tematicky jde vůbec o bizarní záležitost a celý film opět jednou Van Dormael výrazně postavil na formě... ale přesto, jak jsem cítil v první půlce menší zmatek, postupně na mě ona forma s mnoha neobyčejnými nápady (za všechny zmíním fantaskní scénu ve stylu černobílé gangsterky a brzy poté mini orchestr v zadné části náklaďáku), výtečnou hudební dramaturgií a nezvyklým mysteriózním vyprávěním fascinovala a zavanula na mě nádhernou atmosférou. Bizarní i poetické, jednou s vnímáním světa očima dítěte, jindy s tou samou postavu coby již rafinovaným starcem ve stopách svého osudu, ve ztvárnění krásně zádumčivého Michela Bouqueta. Vše s hodně zdařilým vyústěním... ♫ A jedem! Bum! :) [75%] (13.01.2023)

Zaujímavý Dormaelov debut o výmene dvoch bábätiek, zámene totožností, s menami Thomas a Alfréd, chlapci o tom vedia, jeden z nich, Alfréd, sa vyhráža Thomasovi, aby držal jazyk za zubami. Na začiatku vidím mŕtvolu, ktorá na podobný princíp, ako v Sunset Boulevard, vyrozpráva svoj príbeh vo fascinujúcich f-l-a-s-h-b-a-c-k-o-c-h, spôsobom, aký bude pripomínať ďalšiu režisérovu tvorbu, t.j - vizuálna stránka s brilantným scenárom + všetko, čo k tomu patrí, t.j - herecké výkony, hudba, kamera, strih... I napriek pozitívnym reakciám ku všetkým neskorším filmovým počinom - Jaca van Dormaela, sa nemôžem zbaviť pocitu, že jeho debut na mňa pôsobí trochu zvláštnym spôsobom, rozťahane, komplikovane, vadilo mi napríklad, i-n-c-e-s-t medzi súrodencami, aj keď očividne neboli pokrvní, mohol si tiež odpustiť niektoré scény, ktoré sa sem nehodili, nepoviem, ktoré, každý nech si ich objaví sám... Viac - menej, určite sa jedná o debut, ktorý dokáže s prehľadom pohltiť nezainteresovaného diváka... (19.06.2016)