Metropolis

O tom, jak se rodí dějiny ... v kulisách supermoderního, ambiciózního města budoucnosti, které okázale oslavuje své úspěchy a všechnu svou špínu pečlivě ukrývá v podzemí. O zhoubné touze po moci, ale taky o odvěké potřebě lásky a uznání - a o důsledcích lidských tužeb, které mohou být v obou případech zničující. O robotech, degradovaných na pouhé pracovní síly, kteří se v mnoha ohledech zdají být lidštější než lidé ... a o překrásné Timě, která netuší, že není člověkem. Vizuálně VELICE zajímavý snímek se silným sociálním podtextem disponuje zvláštní, až symbolickou retro atmosférou, kterou podbarvuje sugestivní jazzová hudba - a jeho děj pomalu a neodvratně spěje k monumentálnímu finále, které bez špetky lítosti smete všechny nenaplněné sny. P.S.: Nehledejte v něm za každou cenu spojitost se stejnojmenným snímkem Fritze Langa z roku 1927, i když určité zjevné i skryté odkazy se tady najdou. (07.11.2011)

Pokus o reinkarnaci původního Metropolis zůstal někde na půli cesty. Vizuální stránka byla samozřejmě strhující, ono vůbec zpracovat takovýto příběh formou anime rozhodně vděčné je. Čert vem pak tu hromadu změn a pseudoinovací - v čem mě ovšem tento snímek zklamal byl zaručeně všudypřítomný a nekončící spěch a s tím spojená nulová atmosféra. Autoři se snažili původní příběh nahňácat do co nejkratší doby a výsledkem je šroubovaně a uměle působící rychlé převyprávění původního příběhu ve velkém stylu tak, aby to zaujalo mladé generace bažící po pozlátku (já osobně takovýto názor na dnešní diváky nezastávám, ale tvůrci, myslím, nejspíš ano). A to je zhruba tak vše. Trošku málo při pomyšlení, v čem se původně vlastně autoři zhlédli, ne? (04.11.2011)

Langův Metropolis je přes své stáří a absenci mluveného slova právem považován za jednu legend a milníků filmové historie. S tímhle japonským kouskem, který z jeho příběhu vychází, ale mám opravdu zásadní problém, který velmi dobře popsala moje oblíbená uživatelka Phobia. Manga styl animace je pro mě stejný problém jako pro ni, při sledování těch pohledných dětských obličejů okrášlených obrovskými kukadly mám nepříjemný pocit infantility a k tomu se druží i opravdu triviální dialogy a celkově dětský pohled na problémy, které by přitom měly oslovovat vyloženě zralé publikum. Postavy jsou absolutně nepropracované a bez špetky charisma a to jediné, co se filmu dá uznat k dobru, je hudební složka a kresba pozadí, která dobře zpracovává motivy futuristického industriálu. Jenže ani to mě nezachránilo od pocitu intenzivní nudy, kdy jsem musel vynaložit obrovskou energii na překonání mikrospánku. Anime mě skutečně míjí s několika mála výjimkami, které obstarává pan Miyazaki. Celkový dojem: 25 %. (01.01.2012)

Pomalu začínám přicházet japonské anime hodně na chuť (líbila se mi už Princezna Mononoke). Tady se podařilo mistrovsky parafrázovat dnes již klasické dílo německého expresionisty Fritze Langa "Metropolis". Snímek však vznikl zejména podle starší japonské mangy. Hodně se mi líbila jeho stylizace, propracované postavy, filosofický podtext (Tima se vlastně ptá po původu své existence, kdo a proč tu je, poznává svět okolo sebe a skrze něj sebe samu). Občas jsou některé scény příliš zdlouhavé a závěr maličko natahovaný, ale to zas tolik nevadí. Pořád totiž zůstává dobrý dojem a pocit něčeho víc. A jedno velké přání : aby už i čeští diváci konečně pochopili, že animovaný film = Disney = dětský film je chybná rovnice. (08.04.2005)

Anime pocta slavnému němému velkofilmu je výborná. Z filmu dýchá retro nálada, ať už jde o výpravu (vzhled budov, ozubená kola, pára) či použitou hudbu (geniální scéna zkázy za doprovodu optimistického jazzu). Z původního děje zbylo hodně, ale byl posunut o tři čtvrtě století techniky a nepříliš pozitivních zkušeností, takže mnohé motivy dovádí dále či aspoň jinam. Ostatně zápletka kromě Langova filmu připomíná i Scottova Blade Runnera. Takže žádný tupý remake, ale svébytné umělecké dílo (90%). (11.11.2011)