Deváté jméno

Setkání po letech, vzpomínky na válku, ne moc příjemné. Společná vina, která sžírá duši i tělo. Celý příběh si divák dává dohromady jen z útržků rozhovorů, které jsou záměrně špatně slyšitelné, takže zmatek, chaos, nejistota. Postupně jsem začínal chápat o co jde. Celé se to vyjasňuje až ke konci, není snadné se ho dočkat. Velmi ponuré dílo, těžko uchopitelné, ale tak nějak těžko ho hodit přes palubu. Text distributora je totální blábol. 70% (27.04.2016)

"Já mám přeci taky svědomí…." Jako vážně? Jaké svědomí asi mohl mít muž, který nejen morálně selhal za okupace, ale který ze strachu před prozrazením tohoto selhání nakonec zcela chladnokrevně zabije svou bývalou milenku? Ota Sklenčka to psychické rozpoložení téhle postavy sehrál s neuvěřitelnou bravurou. Ale ten film není jen o jeho hereckém výkonu. Je hlavně o celkové atmosféře, která postupme času houstne a v okamžiku, kdy Sklenčka jde se svou dcerou na procházku močálovou krajinou, si člověk připadá skoro jako by sledoval horor. Skoro jsem se bál, aby ji něco nechtěl udělat. Moc jsem to v danou chvíli nechápal, ale při následné procházce dotyčného se svou exmilenkou toutéž krajinou jsem to už chápal moc dobře. Brr, to bylo tak tísnivé, že z toho šel až mráz po zádech... Film je rozhodně dokladem toho, že Sequens byl velmi dobrý filmař, zde ve spojení s originální kamerou Josefa Illíka téměř výborný. Plný počet přesto nedávám, protože tohle už fakt vícekrát vidět nechci. Brr... (27.12.2023)

Zadumané psychologické drama. Bohužel, zvuk je tak mizerný, že jsem si musel nasadit sluchátka. --- Tenhle film žádnou slávu neposbíral, ale zapadá do trendu českých 60. let. Tehdejší filmová díla byla adresovaná divákovi až neskutečně pozornějšímu a inteligentnějšímu, než dnes. --- Mimochodem: "Bdělá Bezpečnost" se ve filmu vůbec nevyskytuje. (25.03.2022)

Samotný závěr podstatně vylepšuje dojem ze snímku, jemuž nelze upřít působivou atmosféru a ponor do psychologie hlavní postavy, ale místy je vyprávění značně rozvleklé a některé dějové odbočky do něj příliš ústrojně nezapadají. Samostatnou zmínku si určitě zaslouží hudba Jana Nováka, která nejen že vhodně dotváří napětí, ale svojí nervností a ponurostí může směle konkurovat skladbám Pavla Blatného z "kalašovské" série Petra Schulhoffa. (01.01.2014)

O tomto a podobných filmech se v době prvního promítání říkalo, že jsou příliš "psychologické". Nyní však, v prostředí akčních záplatetek a jejich brutálních zobrazování, působí mírně a zajímavě. Další plus vidím v rozkolísanosti a nedořečenosti stupňujících se k oxymoru - příkladem by mohly být "skřeky letícího dravce" (recenzent rivah), jímž je volavka. Pokud se vrátím k psychologii, pak největší zátěž pro mě představovaly zahuhlané a tudíž nesrozumitelné dialogy (přirozená sluchová vada + nepřirozeně někvalitní nahrávácí technika). (13.04.2021)