Chūgoku No Chōjin

Pomalý až poetický film o daleké cestě želvím spřežením na místo v horách, které dokáže měnit lidi. První polovina filmu, kterou jsem si pro sebe nazval na cestě, je velmi dobrá, dobrodružná s několika skvělými vtipnými momenty. Druhá polovina, na místě, kde se učí lidé létat, je až unylá a sklouzává dost hodně ke klišovitosti. Mé hodnocení je tedy silně ovlivněno výbornou první půlkou :-) (13.04.2006)

To, čo začína ako bláznivá jazda medzi členom jakúzy a úradníkom snažiacim sa potvrdiť úložiská nefritu sa postupne mení na meditačnú úvahu o nedotknutosti a kráse hlboko vo vnútrozemí Číny, kde ľudia veria tradíciám, veria v dobro a ich spôsob života je jednoduchý. Niečo, čo by v zásade učarovalo každému, kto má po krk mesta, hluku a debilov. Miike nerozpoznateľný v rámci témy, ale znova veľmi originálny vo forme štýlu. Mesto je rýchle - vidiek je pomalý. Vzťah medzi dvoma protagonistami je nápaditý a funkčný a celý príbeh je okorenený aj o poetiku aj o vtip. Pre mňa príjemné a koniec s náznakom presahu a mysticizmu. (16.09.2017)

Velice zajimavý snímek, moc mne nenapadá k čemu by se dal přiorvnat, protože svým pojetím mi přijde vskutku originální. NEbo asi málo koukám na dobrodužné filmy, protože tento "žánr" většinou moc kvality nepobírá, čehož ale budiž tento snímek čestnou vyjímkou. Dalo by se říct že vcelku obyčejný snímek se vyvine tak neskutečně, že člověk docela žasne, jaké má Miike nápady. Navíc to vše skvěle zapadá do té mysteriozní krajiny, přesně se to tam hodí tak, že více to snad ani nejde. Ačkoliv tedy vlastně nemám snímku co vytknout, on je tak svým způsobem podivný, že mu ale nedám plné hodnocení...Na to je zvláštní asi až moc. Ale 85% a **** co m uděluji si každopádně zaslouží. (23.06.2009)

Krásný poetický, jemný, vtipný i napínavý film který o důležitých věcech hovoří chytře, nečernobíle a do dané problematiky přihazuje jak naivní idealistické postoje, tak i demagogickou civilizační argumentaci, která ale ve ve své logice pokulhává. ................Ano, na toto krásné a nedotčené místo jste se sice dostali pomoci letadel a výdobytků civilizace, ale když to vezmeme kolem a kolem tak bez nich by jste nemuseli taková nedotčená místa hledat-žeano.... Miike tímto u mě definitivně dostává titul Chameleón, protože to je zase jiné než co jsem viděl posledně :D (27.08.2014)

Jméno Takashi Miike některým z Vás asi nebude cizí. Režisér, který točí úchylné krvavé filmy s výraznou comicsovou estetikou, z nichž slabší povahy bolí hlava, je u nás známý hlavně díky filmům Audition a Ichi zabiják (které konečně vyšly i u nás, spolu s One Missed Call). Pokud už slintáte nad další várkou nechutností a proklatě brutálních vtípků, máte smůlu. Tenhle film je jiný. Klidný, lyrický, s jemným humorem a minimem krve. Dva japonci – obchodník a člen yakuzy – jsou vysláni do vesnice uprostřed čínských hor, protože se poblíž našla velká žíla drahé rudy. Ale jak si povedou na místě, které je tak mimo jakékoliv civilizační dění, že „ani neví, že Mao Tse-Tung někdy existoval“? Na místě, kde se malé děti učí létat? V Ptačích lidech je silně znát vliv Miikeho učitele Shoheie Imamury, presněji inspirace v Imamurově filmu Balada o Narajamě. Je stejně poklidný, kombinuje v sobě dramatické scény i humor a vlastně i končí v podobném duchu. Škoda, že Miike už nic podobného nenatočil (alespoň o tom nevím). (21.01.2006)