Visitor Q

Nikdy bych neřekl, že mě Takashi Miike ještě svým filmem překvapí. Měl jsem pocit, že ty jeho největší úlety mám už za sebou. Mýlil jsem se - Visitor Q je i na japonské poměry dost zvrhlá... řekněme... sonda do nepříliš fungující rodinky. I přes použití (nebo možná právě proto?) nízkonákladové digitální kameře má v sobě Visitor Q prokazatelný Miikeho režisérský rukopis. Černočerný humor, který vás rozesměje během scén u kterých to opravdu nebudete čekat je už takovou samozřejmostí. Rozhodně nejde o film pro každého. (30.03.2008)

Pozvali byste si do domu chlápka, který vás dvakrát přetáhne šutrem po hlavě? Asi těžko, ale postižený ve filmu to s lidmi, jak se později ukáže, myslí vždy jen dobře, a dá týpka vykrmovat svou submisívní manželkou, jíž mlátí pravidelně plácačkou na koberec vlastní syn. Tato situace se ještě drží v mezích normálu, neboť Bizita Q obsahuje přehršel bizarních a zvrhlých scének, z nichž některé nemají daleko svou explicitností k nefalšovanému pornu. Naštěstí téměř vše Miike prokládá absurdně veselou nadsázkou, díky níž člověk po zhlédnutí snímku ze sebe nemá pocit, že patří do pavilónu pro sexuální devianty v Bohnické léčebně. Zejména etuda horlivého tatíka a ztuhlé mrtvoly je doslova k popukání. (15.05.2006)

Pochopil jsem, o co jde. Zato je jedna hvězdička. Druhá je za skutečnost, že mě tenhle film určitým způsobem bavil, ale někde fakt za hranicí všeho vkusu. Vím, jak to bylo myšleno, chápu nadsázku, ale na mě tohle první setkání s alternativní japonskou kinematografií bylo prostě moc na trávení. .. 'Už jsi někdy dostal ránu do hlavy?'_ Jo, je to legrace.. Ale člověče uplý na určité morální hodnoty a střední proud filmového průmyslu, raději pana režiséra Miikeho moc neregistruj a už vubec se nedívej na tohle nebo na Ichiho (viděl jsem zatím asi 20 min, kdy nám dali v FK z něho ochutnávku právě hned po Visitorovi). Na druhou stranu po takových zvrhlých snímcích musíte milovat kompletně prostředí, ve kterém žijete. (27.05.2010)

***Předem varuji, že tenhle komentář je jeden velký spoiler a tudíž jedna velká zvrhlost***Takashi Miike je regulérní šílenec. A je to jenom dobře. Pokud si myslíte, že jste někdy viděli ujetý či dokonce úchylný film, po tomhle kousku svůj názor jistě přehodnotíte. Režisér pojal vyobrazení současné japonské rodiny a společnosti velmi po svém. _____Otec si užívá se svou dcerou prostitutkou za peníze, ta si vše fotí a vysmívá se mu, že nemá výdrž. Syn, kterého ve škole šikanují, si doma vylévá zlost na matce, kterou mlátí různými velikostmi klepačů na prádlo, které má seřazeny podle velikosti ve skříni. Z toho důvodu je výše zmíněná matka závislá na heroinu. Dále se k této rodině přidá záhadný host, který pomocí úderů kamenem dohlavy pomáhá jednotlivým mozkům začít pracovat správným směrem (samozřejmě v rámci normálnosti tohoto filmu). A tak otec, posedlý natáčením reportáže o šikaně svého syna, zjistí, že mu chybí sex. Uškrtí tedy svou kolegyni a následně si s ní v duchu bezelstné nekrofilie pohraje (mimochodem nejctipnější okamžik celého filmu). Jenže se dosatví posmrtné křeče, které ho uvězní v její děloze. Na pomoc mu přispěchá manželka, kterou cizinec napraví tím, že jí ukáže, jak se zbavit nenaplněného mateřského pudu - odstříkáváním mléka z prsou. Manželovi dá dávku heroinu, což mu pomůže dosat se ven z mrtvoly. Tu pak nadšeně znovu šťastní manželé rozřežou. Tatík se také postaví školním násilníkům terorizujících jejich syna a za pomoci mamky je zmasakruje různým instalatérským nářadím. A aby byla rodina kompletní, dostane cihlou po hlavě i dcera-prostitutka a všichni se na konec šťastně spojí na matčiných prsou (doslova)._____Tohle dílo je opravdu i na Miika velmi černohumorné, díky natáčení digitálem připomíná častěji amatérské porno než film. Ovšem pokud na to máte žaludek, bavit se budete. A to velmi. (24.02.2009)

Niečo takéto bežne neuvidíte a tak isto to ani pre bežného diváka nie je. Bizarné postavy, bizarné scénny, ako keby všetko do seba akosi zapadalo a vytváralo dokonalý kontrast. Dej, ktorý na prvý pohľad nedáva zmysel, no nevyvoláva v divákovi pocit, že sa nič nedeje. Proste každá scéna vás zaujme a už čakáte na ďalšiu podivnosť, ktorú na vás režisér vymyslel. Ťažko hodnotiť takéto dielo, no nuda u mňa priestor nedostala... 100%. (23.02.2011)