Spy Game

Velmi příjemné překvapení – nečekal jsem od tohoto snímku téměř nic a dostal jsem tolik. Napětí, permanentní očekávání, jak to všechno dopadne, pohled do zákulisí CIA a do světa tajných a špiónů, komplot, nějakou tu "love sekvenci" etc. Hodně mi taky seděl způsob předložení příběhu – děj běžící hned ve dvou liniích (ve vzpomínkách a v reálu) zaručoval dvojnásobnou dávku napětí. Vše dobře zahráno a natočeno. Mile překvapily různé kamerové hříčky (najíždění a "odbíhání" kamery atd.) Shrnuto a podtrženo: SPY GAME má pro mě prostě šmrnc. Příjemná zábava, která však je schopná dát i trochu víc (bez toho, aby si na to VÍC hrála). A navíc: já to těm hercům fakt věřil. Rád si tuto SPY GAME za čas zopakuji. (02.03.2004)

Podle traileru by se dal očekávat akční nářez - nečekjte nic podobného, asi byste se zklamali! Je to spíše netradiční špiónský snímek, který má všechno potřebné k tomu, aby zabavil diváka na svých 126 minut - od skvělé režie, hudby, kamery (scenáře samozřejmě :) až po skvělé setkání dvou generací - Brada Pitta a Roberta Redforda! (03.12.2002)

Špionážne thrillery dostali nového vodcu, alebo aspoň zdatného spolubojovníka, ktorým je práve 'Spy Game', natočený mladším z bratov Scottovcov. Inteligentná špionážna zápletka s akčným podmazom rozpráva strhujúci príbeh dvoch agentov CIA (Redford, Pitt). Tá by samozrejme mala účinnosť len pre minutáž hodnú seriálu a tak sa scenár exkluzívne vynašiel spomienkovými akciami ako sa vlastne obaja agenti predierali svetom a konfliktnými akciami. Obidvom blonďákom to na pľaci klapalo a tak nezostaneme ukrátení ani o herecké výkony. 85%. (02.03.2008)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Co v Nepříteli státu Tony Scott začal, tím vlastně dále pokračoval. Tentokráte si akorát místo vnitrostátní NSA vzal na mušku mezinárodní CIA. Takže zde máme agenty, převraty, Brada Pitta a hlavně luxusně lišáckého Roberta Redforda. Jsem upřímně moc rád, že se ti dva setkali před kamerou v nějakém filmu. Spy Game kromě toho dodal zajímavý příběh, upřímné přátelství dvou chlapů a skvělou hudbu. 75% (12.01.2024)