Spy Game

Z filmu se střízlivým hodnocením a průměrnými komentáři se vyklubal pro mě nejlepší film Tonyho Scotta a jeden z těch vzácných případů akčně laděného špionážního dramatu, který opravdu můžu. Je docela příznačné, že tenhle snímek má daleko nižší hodnocení než řada ujetých slátanin s nerealisticky přehnanou akcí. Samozřejmě, ve scénáři to tu a tam zaskřípe a právě z toho důvodu nedávám pátou hvězdičku, nicméně Robert Redford je excelentní, film si prakticky po celou dobu udržuje napětí, dynamický střih, který ale nemá nic společného s klipovitostí, zvlášť pasáže odehrávající se v Bejrútu jsou po akční stránce precizní. Celkový dojem: 85 %. (17.04.2009)

„Why would I ask somebody else to kill a horse that belonged to me?“ Case officer poslední den před odchodem do penze staví Langley vzhůru nohama a dělá s vlastními city to, od čeho své rekruty vždycky odrazoval. Co na tom, že po sérii lží, flagrantním zneužití pravomocí, padělání listin a posílání SEAL teamů do akce na základě falešných rozkazů přišel nejen o svůj penzijní fond na dožití v teplých krajích, ale už možná neuvidí ani cent z důchodu. Však mu zůstalo Porsche, no ne? Pokud tedy nepůjde do dražby kvůli náhradě škod.. Průměrná délka záběru 2,7 sekundy je tak akorát, aby nebyla překročena hranice už epilepticky neúnosné scottoviny, nicméně ostřílený veterán Redford by si ten Jeden den Kondora zasloužil po scénáristické stránce o něco přesvědčivější.. (20.12.2022)

Agent Nathan Muir odchází do důchodu, ale poslední den práce, který chtěl spojit s vyklízením šuplíků, mu výrazně zamotá čínské zatčení jeho žáka Toma. Muir si rychle uvědomí, že agentura nikoho zachraňovat nebude a Tomovo zatčení je důsledkem Muirova podcenění jeho citu. Zkušený agent začíná pod tíhou odpovědnosti rozehrávat kolem sebe hru, v níž ze sebe před nadřízenými dělá zlehka nechápavého, ale jeho kontakty po světě již pod obchodní značkou CIA rozjíždějí soukromou akci na Tomovu záchranu. (10.12.2008)

Už několikrát mi tenhle snímek v televizi utekl a já jsem rád, že jsem ho konečně mohl vidět. Za což musím mimochodem poděkovat edici DVD z novin Blesk. SPY GAME je jinak špičkový špionážní thriller s výtečným hereckým duem v hlavních rolích. Redford ukazuje, že je i na stará kolena pořád hláškující frajer a Brad Pitt zase ukazuje, že vypadá jako kdyby byl Redfordův syn. Kamerové hrátky Tonyho Scotta navíc filmu dávají neuvěřitelně líbivý look. Nejvíc na mě zapůsobila scéna rozhovoru na střeše (nápis FUJIFILM) a proto dnešní poučka do diáře režiséra zní: "Chcete-li natočit rozhovor kvalitně a dynamicky, natočte ho z vrtulníku." ;-) (01.05.2008)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)