Příběhy nekonečna

Pomaly plynúci seriál s nádhernou, melancholickou atmosférou o obyvateľoch mestečka s tajomnou fabrikou Loop, ktorá spôsobuje, že svet tu občas funguje podobne ako Zóna v Stalkerovi. Zájsť si tu do okolitých lesov môže mať fatálne následky. Soundtrack Phillipa Glassa a vizuál inšpirovaný Simonom Stalenhagom mi nedovolia hodnotiť inak ako maximálnou známkou. (02.10.2022)

Nudná snužka nudy, a nenapětí jelikož jsem věděl jak dopadne celý seriál od prvních 15-ti minut prvního dílu. Bohužel, absolutně zbytečný, roztahaný, visuálně nezajímavý (Pro mě bohužel i sound-designem a ostčkem). Na to že je to seriál s touto tématikou, čekal jsem surovost a drama. Bohužel se mi dostalo jen zpatlaných slaďáren z knížek co se čtou dětem před spaním. Souhlasím s Awer. (03.12.2023)

Má to zvláštní kouzlo, tohle ,,art retro emo sci-fi" pro děti z 21. století. První díl sice slabý, nudný a nelogický, pak jsem tomu ale asi jako divák přišel na chuť a postupně mne to vtáhlo do svého originálního, byť lehce bizarního světa, v němž dění občas zpovzdálí sleduje obživlý mlčenlivý robot. Nádherná hudba. Prazvláštní atmosféra. Síla nevyřčeného. Chvála melancholie... Škoda občasné nudy a nelogičností... (30.05.2020)

Moc příjemné jakoby šeptem vyprávěné příběhy. Nic ukřičené a afektované. Robůtci pobíhající po lese, lidé ve svetrech v interiérech plných nábytku po dědovi a babičce - takové futuretro. Civilní herecké výkony (po dlouhé době nadějní dětští herci). Za kamerou zajímavý tvůrci (Stanton, West, Jodie Foster) a Glass za piánem. Pohlazení po duši. (22.10.2022)

Pokud v malbách Simona Stålenhaga vidíte něco jedinečného, až magicky temného a krásného zároveň, splní tento seriál vaše očekávání. Tales from the Loop mají naprosto fenomenální vizuál, hudbu a výpravu. Rozpohybovat knižní ilustrace se povedlo skvěle (i když si myslím, že původní scenérie Švédska by některým scénám slušely více). Vymyslet k malbám příběh je něco neskutečně komplikovaného a téměř nesplnitelného, protože každý si v těch barevných obrazech hledá něco jiného: různé emoce a zcela odlišné chápání atmosféry. Simon Stålenhag je fenomén, jeho lehce znepokojivé, obrazy "tech-venkova", které propojují lidi a všemožné stroje jsou něco, co jsem nikdy jinde neviděl. I přes komplikované zadání, se podařilo přenést dle mého většinu toho co, jsem zažil, při prohlížení maleb. V tomto ohledu mě seriál rozhodně nezklamal. Příběhy v Tales from the Loop mají záměrně pomalý, až roztáhlý styl vypravování příběhu. Záměrně se melancholicky nikam nespěchá, dlouhé záběry s ruchy okolí jsou super, vtáhnou vás do děje a vytváří půdu pro maximální vnímání emocí. Ty jsou v každém díle zcela jiné. Pomalé tempo mi rozhodně nevadilo, nicméně v jistých místech mi nepřišlo dvakrát vhodné, scenáristicky nedotažené. Styl vyprávění tedy rozhodně není mainstream a nemusí vyhovovat kažnému. Stejně tak i vyznění jednotlivých dílů, kdy se jakoby nechávají různé závěry zcela na divácích a vyznění samotných konců se ponechá více méně neutrální. I přes mnohá fatalistická témata s nádechem děsu, temnoty a "chaosu", je z toho cítit klid a takové "smíření s Vesmírem" hlavních postav. Smyčka je sice vymyšlená, ale určitě jsou některé myšlenky přenositelné i do naší reality. Různé interakce lidí a "nadpřirozených", zdánlivě nemožných věcí jevů je super a velmi zajímavou náplní. Valná většina nápadů je zcela originální a nemá obdoby. Tales from the Loop je jednoznačně jeden z nejoriginálnějších seriálových počinů posledních let. (20.04.2020)