Příběhy nekonečna

Stålenhagovy kresby mám rád, stejně jako hru Generation Zero která se v nich silně inspirovala, a tak jsem od tohohle čekal přece jen trochu víc. Drží se to zbytečně zpátky co se týče sci-fi prvků, v originálních kresbách jsou obří výjevy který by člověk rád viděl rozpohybovaný, ale seriál nabízí pouze komorní nenáročný adaptace. Jelikož je to víceméně povídková série, má to silnější i slabší díly, bohužel slabších bych řekl že bylo víc. Aspoň si to drží celou dobu depresivní podtón a má to dobrou hudbu (a kupodivu slušný dětský herce). Na víc jak 3 to neni. (11.07.2022)

Moc příjemné jakoby šeptem vyprávěné příběhy. Nic ukřičené a afektované. Robůtci pobíhající po lese, lidé ve svetrech v interiérech plných nábytku po dědovi a babičce - takové futuretro. Civilní herecké výkony (po dlouhé době nadějní dětští herci). Za kamerou zajímavý tvůrci (Stanton, West, Jodie Foster) a Glass za piánem. Pohlazení po duši. (22.10.2022)

Vizuál, hudba, herecké výkony včetně dětských a originalita na 100 %. To ostatní nebylo z čeho brát a povedlo se jen částečně. Ale nakonec závěrečný díl, který si jako režisérka vystřihla Jodie Foster, mě zlomil k lepšímu hodnocení. Nakonec, u které komiksové sračky, pokud bych bral v potaz typickou současnou produkci hollywoodských majors, můžete dosyta poslouchat Philipa Glasse? (26.04.2020)

Hrozně hrozně hrozně moc nevyužitý potenciál kouzelných světů Simona Stalenhaga. Vizuál je krásný, o tom žádná. Překvapivě ani ne tak kvůli strojům, jako spíše přírodním scenériím.  Nálada některých epizod je originálně neutěšená, což není slovo, co bych používal pro popis současné filmografie často. Ale ten celé to vyznění, fungování světa, příběh...Tam, kde to na začátku vypadá i na 4*, to poslední díl zcela zabije a nic lepšího než 3* nedokážu dát. (14.11.2022)

Pokud v malbách Simona Stålenhaga vidíte něco jedinečného, až magicky temného a krásného zároveň, splní tento seriál vaše očekávání. Tales from the Loop mají naprosto fenomenální vizuál, hudbu a výpravu. Rozpohybovat knižní ilustrace se povedlo skvěle (i když si myslím, že původní scenérie Švédska by některým scénám slušely více). Vymyslet k malbám příběh je něco neskutečně komplikovaného a téměř nesplnitelného, protože každý si v těch barevných obrazech hledá něco jiného: různé emoce a zcela odlišné chápání atmosféry. Simon Stålenhag je fenomén, jeho lehce znepokojivé, obrazy "tech-venkova", které propojují lidi a všemožné stroje jsou něco, co jsem nikdy jinde neviděl. I přes komplikované zadání, se podařilo přenést dle mého většinu toho co, jsem zažil, při prohlížení maleb. V tomto ohledu mě seriál rozhodně nezklamal. Příběhy v Tales from the Loop mají záměrně pomalý, až roztáhlý styl vypravování příběhu. Záměrně se melancholicky nikam nespěchá, dlouhé záběry s ruchy okolí jsou super, vtáhnou vás do děje a vytváří půdu pro maximální vnímání emocí. Ty jsou v každém díle zcela jiné. Pomalé tempo mi rozhodně nevadilo, nicméně v jistých místech mi nepřišlo dvakrát vhodné, scenáristicky nedotažené. Styl vyprávění tedy rozhodně není mainstream a nemusí vyhovovat kažnému. Stejně tak i vyznění jednotlivých dílů, kdy se jakoby nechávají různé závěry zcela na divácích a vyznění samotných konců se ponechá více méně neutrální. I přes mnohá fatalistická témata s nádechem děsu, temnoty a "chaosu", je z toho cítit klid a takové "smíření s Vesmírem" hlavních postav. Smyčka je sice vymyšlená, ale určitě jsou některé myšlenky přenositelné i do naší reality. Různé interakce lidí a "nadpřirozených", zdánlivě nemožných věcí jevů je super a velmi zajímavou náplní. Valná většina nápadů je zcela originální a nemá obdoby. Tales from the Loop je jednoznačně jeden z nejoriginálnějších seriálových počinů posledních let. (20.04.2020)