Gladiátor

Ridley Scott, toť převeliký stratég. Zatouží-li po Oscaru či množství peněz, hned přesně ví, kde třeba slevit ze standardů uměleckých, kam vstrčit patos ve formě nezdolného hrdinství a kam patos ve formě plačtivého dojetí. Prostinký příběh o pomstě a zradě koncipuje spíše jako rozvrh výletu po různých lokacích, v nichž se odehrávají souboje a které naplňují představu co největšího počtu lidí o nich. Afrika tak vypadá jako půl Řím a půl Arábie a ostatní místa jsou na tom nejinak. Postavy jsou od prvních okamžiků zařaditelné do škatulek dobro a zlo, protagonista neustále vykládá o své touze navrátit se k rodince, abychom pochopili, že když mu ji vybijou, tak se fakticky musí pomstít. Ba i jediný záběr, který zaváněl něčím netradičním - Maximovu snovou vizi - ke konci Ridley Scott poníží na tu nejkýčovitější touhu po domově. Tolik oslavovaná Zimmerova hudba mi přišla nakradená od vážnohudebních klasiků. (19.12.2010)

// Tak silný starověký příběh, aby dnes člověk pohledal. Pan Scott na pomezí nového tisíciletí natočil své dva nejlepší filmy a já se teprve nedávno rozhodl, který z nich mám raději - Gladiátor nakonec zvítězil. Russel Crowe sice musel nejednou umřít, abych k tomuto závěru došel ale naposledy to stálo za to, dokonce i slzičky na konci ukáply :') asi za to zase může ten němec a jeho dokonalá hudba (kterou už mimochodem tahám do mobilu, jako jeden z nej soundtracků vůbec..). Nevím, co ještě dodat - vše už bylo řečeno :) takové filmy vznikají jen jednou za spoustu let a je to škoda, jsem teď zvědavý na Ridleyho verzi Robina Hooda, snad to bude alespoň z části tak epické jako právě Gladiátor. 100% (28.12.2012)

Gladiátora jsem v době jeho premiéry ignoroval a totéž jsem úspěšně praktikoval dlouhých 12 let, abych při jedné z televizních repríz přece jen neodolal a následně zjistil, že u té přezíravosti ke Gladiátorovi měl vydržet i nadále a instinkt mě jako obvykle nezklamal. Gladiátor mi jednoduše nemá co nabídnout, protože to je typ letního blockbusteru s pompézní výpravou, zato blbého jak štoudev. Příběh a dialogy jsou triviální a neštítím se napsat hloupé. Samozřejmě, na Connie Nielsen se hezky dívá, obě mužské hvězdy patří k velmi solidním hercům a ledascos z té zoufalosti zachraňují, ale jinak se dá zmínit už jen ona štědrá výprava a s klady jsem u konce. Dokonce ani ta často zmiňovaná úvodní bitva na mě neudělala valný dojem a ocenil bych snad jen řežby gladiátorů v cirku. Dovolím si svatokrádežně prohlásit, že nedávno natočené snímky Centurion a Orel deváté legie s absencí hereckých hvězd, zlomkovým rozpočtem a nesrovnatelně menšími ambicemi mi sedly nesrovnatelně líp, a to je přitom nepovažuju za nějaký výkvět kinematografie a vím, že mají četné mouchy. Celkový dojem: 40 %. (27.08.2012)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)

V základu béčko srovnatelné s Arnieho Komandem a tuctem jemu podobných, jenže v tomhle případě opředené výbornou politickou a zároveň i osobní linií, vybavené spoustou dialogů, z nichž doslova mrazí, a od začátku do konce brilantně natočené mistrem Scottem, jenž by v tehdejší formě povýšil i kravské lejno na věc hodnou Oscarů. Plus nezapomenutelný Crowe. P.S.: Extended Cut je ještě lepší. (13.09.2009)