Gladiátor

Hezky se na to dívá, pokud se bojuje. Jakmile se přestane, radši posunuju k další akci, protože vydržet některé bláboly postav a zářezy do historie by mi mohly přivodit menší srdeční zástavu. Gladiátor má tedy z mého pohledu dvakrát štěstí. Tím prvním je úvodní bitva a boje v aréně, tím druhým jsou stejnou měrou Russel Crowe a Joaquin Phoenix, díky nimž jsou jejich postavy snesitelné. Nebýt toho, dost vážně bych uvažoval o odpadu. No a pak tu samozřejmě máme ještě nejkopírovanější píseň historických spektáklů - Now We Are Free. Ad don Corleone: SPQR: Senatus Populusque Romanus - Senát a lid římský - je oficiální název římského státu. (14.05.2007)

Ridley Scott, toť převeliký stratég. Zatouží-li po Oscaru či množství peněz, hned přesně ví, kde třeba slevit ze standardů uměleckých, kam vstrčit patos ve formě nezdolného hrdinství a kam patos ve formě plačtivého dojetí. Prostinký příběh o pomstě a zradě koncipuje spíše jako rozvrh výletu po různých lokacích, v nichž se odehrávají souboje a které naplňují představu co největšího počtu lidí o nich. Afrika tak vypadá jako půl Řím a půl Arábie a ostatní místa jsou na tom nejinak. Postavy jsou od prvních okamžiků zařaditelné do škatulek dobro a zlo, protagonista neustále vykládá o své touze navrátit se k rodince, abychom pochopili, že když mu ji vybijou, tak se fakticky musí pomstít. Ba i jediný záběr, který zaváněl něčím netradičním - Maximovu snovou vizi - ke konci Ridley Scott poníží na tu nejkýčovitější touhu po domově. Tolik oslavovaná Zimmerova hudba mi přišla nakradená od vážnohudebních klasiků. (19.12.2010)

Pophistorický velkofilm s úžasnou vizuální stránkou a navíc s poučenou diváckou reflexí toho, že Scottův snímek odstartoval v Hollywoodu doslova lavinu podobně zaměřených historických velkofilmů. Není to umění, ale je to dokonalá filmařina... A kvůli tomu se taky občas točí filmy... (27.04.2007)

Ridley Scott dokazuje neustále, že má obrovské schopnosti pro vizuální stránku děje a díky dnes již legendárnímu Vetřelci bude vždycky patřit do učebnic o největších režisérech své doby. Gladiátor je sice mistrně natočené dílo plné úžasných filmových momentů, skvělé a dynamické kamery, ale narozdíl od klasických děl tohohle žánru jakým je třeba Spartakus a jemu podobní mu chybí duše. Moderní doba si žádá tvrdou a nesmlouvavou akci okořeněnou pořádně hutnou výpravou. Tu Gladiátor zaplňuje do nejmenšího detailu, ale divák má pocit, že je to pouhý film pro jeho oko, nikoliv film co by se mohl stát nezapomenutelným. Russella Crowea katapultoval na to největší herecké výsluní současnosti a naopak pro Olivera Reeda byl tím posledním políčkem na seznamu jeho filmů neb ještě při jeho natáčení odešel do hereckého nebe. Příběh nabízí několik situací co mají spád, co mají snahu vyvýšit se nad celkové pojetí filmu, ale bohužel je to asi všechno co může film nabídnout. Snaha vyprávět se mění v snahu neustále překopávat jeden příběh čím dál tím víc bombastickými záběry. Když bych to měl k něčemu přirovnat, tak si zkuste představit zakrslého mongolského šéfa firmy, pro kterého pošlou partneři místo svého firemního triskáče celé jumbo jet. Mohli by ho oslnit krásnou stíhačkou, ale oni musí ultra přebít všechno pompézností a velikostí. Z toho plyne jediné: Gladiátor se snaží být něčím víc než je mu ale ve skutečnosti dáno. Je to na čtyři hvězdičky, protože ta vizualizace je fakticky úžasná. Jen nesmíte zapomenout, že velkofilm se vždycky nerovná filmu nezapomenutelnému. (03.10.2004)

Forma versus obsah - to je odvěký spor ve filmech obecně a je celkem známo, že v amerických filmech má většinou navrch forma nad obsahem. Nejinak je tomu i ve filmu Gladiátor. Na rozdíl od mnoha lidí, kteří tento souboj a jeho výsledek vidí kriticky, mně toto vůbec nevadí. To jest námitky, že jde sice o excelentní film po formální stránce, ale, že je jaksi prázdný po stránce obsahové (mj. se takto vyjádřil i náš nominovaný Jan Hřebejk), - tyto námitky mi přijdou poněkud liché. Kritici si především musí uvědomit, oč ve filmu jde. Má tento film sdělovat nějaká poselství, nebo jde spíše o nádhernou podívanou? Samozřejmě, že jde o to druhé a to tento film splňuje na výbornou. Úvodní scéna bitvy mezi Germány a Římany patří k tomu nejlepšímu co bylo na poli historických bitev natočeno. Vyrovná se i Statečnému srdci, i když si myslím, že tento film zůstává po stránce efektních bitev pořád jedničkou. Film tedy dokazuje, že Ridley netočí filmy ani tak kvůli komplikovaným příběhům, jako kvůli krásným obrázkům. A to já rád. Pohled na antický Řím je dechberoucí. A když přijde na akci, Russell máchne mečem ("na můj povel začne peklo") a Hans Zimmer zavaří orchestr i synťáky, pak jde o skutečně lahůdkový požitek. Nejlepší je v tomto směru rekonstrukce bitvy u Zamy (u Kartága). Moc se mi líbil Joaquin Phoenix. I Russell byl dobrý (ale jeho role nebyla až tak herecky náročná aby za ní získal Oscara - toho měl získal Tom Hanks za Trosečníka). (03.10.2003)