Gladiátor

„What we do in life echoes in eternity.“ Přimhuřte oči nad historickými nonsensy a oddejte se spektakulární žranici od prince filmového vizuálna (nesesaditelným králem je Stanley), která až na úplný závěr umě balancuje na hraně kýče. Při hudebním motivu „setkání s rodinou mezi klasy“ (Lyndhurst Orchestra & Lisa Gerrard - Now we are free) neukápne slza snad jen Vizigótovi. (29.08.2008)

Gladiátora jsem viděl v kině a byl jsem unešen. Russel Crowe exceluje a celému filmu vévodí právě jeho herecký výkon. Je neporazitelný Římský hrdina, poražený politickými nepřáteli. Kamera je úžasná, nádherné vyobrazení majestátnosti a půvabné zacházení s kamerou v akčních scénách. Je zde pár záběrů, na které asi nikdy nezapomenu. Ale opravdová síla filmu leží úplně někde jinde. A to v brilantních hereckých výkonech Russela Crowea jako silný hrdina a Joaquina Phoenixe jako osoba v čele Římského království, ať už se na vrchol dostal za jakýchkoli důvodů. (19.06.2005)

Není lepšího filmu, který by mě dokázal citově vydřít až na morek. Gladiátor to dokázal. A zřejmě bude jediný. Od té doby jsem totiž viděl hodně filmů, ale žádný mě nedokázal rozbrečet. Kdo za to může? Především výborní herci v čele se samotným Maximem Legatem. Dále výborné dialogy. Přesně takové, jaké jsem chtěl slyšet. O to více jsem se tedy těšil na pomstu, která následovala. Krásnější a upřímnější jsem totiž ještě neviděl. Jenže i přesto všecko by tenhle film byl obyčejnou historickou fikcí, kdyby se do ní nepřimíchala absolutně geniální hudba. Co z toho vyplývá? Že to je v mém srdci jednoduše nejlepší film, který jsem měl tu čest kdy vidět. Má to všecko poskládané tak, jak bych si to představoval a přál. Škoda jen, že nedokážu napsat hezčí komentář, protože kdybych to uměl, tak tenhle film by si ho zasloužil. Stejně tak kritiky si smlsly. To je taky jeden z důvodů, proč je AŽ 129. film v žebříčku nejlepších. Někteří lidé totiž nesnesou takovéhle guláše do historických událostí. Jenže si neuvědomujou, že film byl vždy točený pro zábavu, a ne pro to, ukázat, jak to tenkrát bylo. Ale budiž. U mě je to jasné. (29.05.2010)

V tomto filme jednoznačne dostáva obsah na frak od formy a to spôsobom na ktorý ja nie som ochotný pristúpiť. Vizuálne pekné (nie však úžasná ako napr. Hrdina) nielen vďaka Connie (ktorú žeriem od Diablovho advokáta) ale aj vďaka digitálnym kulisám a zvieratám. Historická nevieryhodnosť by mi až tak nevadila, keby bola zabalená do pútavejšieho príbehu. Takto je to len priemer v pozlátku, ktorý jednoznačne ťahá Joaquin Phoenix a Oliver Reed, Crowe je dobrý ale na svoj výkon z LA Confidential nestačí. Záver patrí k jedným z najhorších a najpatetickejších scén aké som mal tú česť zhliadnuť. Ako toto mohlo poraziť na Oscaroch Tigra a Draka alebo Traffic to naozaj nepochopím. P.S. POMO gýč je s tvrdým... (13.09.2004)

Z pohledu historika - (Jen pro hnidopichy: Tento film mi byl promítnut na Dějepisné olympiádě! Neznám nic, co by se k této příležitosti hodilo méně. Marcus Aurelius: udušen Commodem! S něčím tak nesmyslným jsem se nesetkal ani v té nejlacinnější brožurce. Film se nám doslova vysmívá do tváře. Ať už svými vlastními provinciemi, nesmyslnými obyčeji nebo způsoby boje. Jedna věc mě ale vyděsila na nejvyšší možnou míru. Bohužel (či bohudík) jsem jej neviděl v originále, a proto nevím, zda se teď neobouvám pouze do diletantského dabingu. To, co mi celou dobu drásalo nervy, bylo oslovení ŠPANĚLI! Co to má znamenat? Samotný název Španělsko se začal používat až někdy po sjednocení Aragonie s Kastilií (po roce 1479). Tak co má toto jméno co pohledávat v období více než o tisíc let starším? Jsou snad všichni diváci tak pitomí?) Proti vizuální, hudební a koneckonců i herecké stránce filmu protestovat nemohu. (09.10.2004)