Kto mi to klope na dvere?

Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". (23.07.2013)

Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) (18.05.2005)

A já říkám super! Už ve Scorseseho celovečerním debutu byl znát jeho režijní rukopis. Hned ve druhé scéně se dočkáme scéy s typickými scorseseovskými prvky: rvačka bandy mladíků, kamera se svižně pohybuje a hraje do toho říznej song. Stejně tak i některé dialogy a herecké výkony - přirozené, svižné, postavy si skáčou do řeči, zadrhávají se. Navíc je tu vidět jak moc velký fanda do filmu Scorsese byl. Joe (Harvey Keitel) zaníceně hovoří ( řekl bych přímo tarantinovsky ) o westernu Stopaři (1956) režiséra Johna Forda, nebo o westernových rolích Lee Marvina a se svojí přítelkyní byl v kině na klasickém westernu Rio Bravo. Taky je tu zcela zřetelný odkaz na francouzskou novou vlnu. Možná, že průměrnému filmovému divákovi to nic neřekne, ale filmoví fandové a taky obdivovatelé Scorseseho tvorby ( počítám se mezi obě skupiny ) by měli být spokojení. Ale film by jste si měli vychutnat i bez znalosti zmíněných westernů a nemusíte vědět, co to byla fr. nová vlna - to je jen takový bonus. Harvey Keitel už tady ukazuje, že z něj něco bude. Jedná se o vcelku jednoduchý příběh, ale vyprávěný zajímavým nelineárním způsobem s nečekanými flashbacky. Často se line hudba z autorádíí. A ještě jedna zajímavost - v jedné scéně zazní slavná píseň od The Doors, kterou máte asi spojenou se slavným válečným filmem - ano, je to ta píseň, kterou F. F. Coppola použil o deset let později ve své Apokalypse. (05.04.2005)

Klidně lze říci, že tenhle černobílý film je jedním z nejzdařilejších filmařských debutů, předzvěst mmj. dalších skvělých Scorseseho >NewYorkských< filmů. Neumím si představit, co tomuto filmu lze čistě filmařsky vytknout, i téma filmu, ve spojení s tehdejšími šlágry (zvláště silná je erotická scéna podmalovaná skladbou The End od The Doors) je vlastně dodnes působivé a nadčasové. Jednoduchý příběh poněkud tupého mladého italoamerického gangstera(?), libujícího si v mudrování nad životem i filmy (v reálu však přežívajícího v pokryteckém lavírování mezi katolickou vírou, spojenou s odvěkými klišé italské rodiny a kamarádstvím s pochybnými kumpány a morálkou ulice), náhodně se seznámivšího s dívkou ze zcela jiných kulturních a společenských vrstev, jejichž vztah díky jejich životnímu usazení vlastně nemá od počátku šanci na úspěch a končí jako promarněná epizoda ze života... Resumé: Vynikající film, který ani po téměř čtyřiceti letech neztratil nic ze své poetiky sondy do života newyorksých grázlů s nezaujatým popisem jednoho bezvýchodného vztahu... A pak že v Americe nebyla >nová vlna< ;-) - - - P.S. A kdo tu přišel na to, že tenhle film je z roku 1969? :-) (05.02.2006)

Koukám, že Scorsese to uměl i jako režisérský zajíček..:-) Ačkoli je to poměrně jednoduchý příběh, je velmi dobře zpracovaný, nabytý elektrizující atmosférou šedesátek. Vztah katolickou výchovou zakomplexovaného hejska a citlivé vzdělané dívky přibližuje a bez moralistních tendencí zobrazuje pokrytecké předsudky hlavního hrdiny, že existují jen dva druhy žen - panny, jenž jsou předurčeny býti dobrými manželkami, a štětky, které mají sloužit pro povyraražení pánů (a manželů...). Siláckost maskulinní části populace a jejich vzorce myšlení jsou myslím hezoučky zobrazeny v lechtivějších scénách, podmalovaných mj. vynikající The End od Doors... Mimochodem - francouzská nová vlna má v tomto filmu více než zřetelné stopy... (04.04.2007)