Pán tygrů

Tvůrci měli štěstí v kombinaci několika faktorů. Jednak v množství šílených věcí, které se ve světě amerického chovu velkých koček staly už před natáčením a které se pak i odvíjely filmařům před očima. A jednak v tom, co všechno byli aktéři ochotni s dokumentaristy sdílet a říct na záznam. Někteří (mnozí) kvůli vlastnímu egu, další asi nedomýšleli, jak to bude vypadat, nebo jim to bylo úplně jedno. U Joeovy zoo asi pomohlo i to, že všichni už byli na kamery zvyklí z neustálého natáčení pro jeho kanál. Z natočeného materiálu se sestříhalo sedm svižných epizod plných výstředních antihrdinů a jejich bizarních příběhů. Když jeden bývalý trestanec vypráví o staré vraždě a zbavování se těla informátora, skoro to zapadne jako jedna z těch fádnějších historek. V jádru stojí postupně eskalující konflikt Joe Exotica a Carol Baskin, který diváka rychle vtáhne. A vždycky když si začne myslet, že už ho nic nemůže překvapit a to celé už nemůže být šílenější, přijde konec epizody lákající na téma dalšího dílu a spolehlivě dokáže, že ano, může. Tiger King je ve výsledku vlastně fascinující antropologická studie. Vírem šílených události se ale tak trochu nechali strhnout i samotní tvůrci. Senzaci jdou trošku naproti a až překvapivě se zapomíná na samotné tygry, o kterých to původně mělo být především. Nad čímž zpětně projevil lítost i sám Goode. Přinejmenším mělo důrazněji zaznít, že tihle tygři se už do přírody vrátit nedají, a mohl se objevit nějaký zoolog, který by přidal odbornější pohled. Když se oprostíte od všech vtípků o manželovi Carol a Joeových vztazích, přes všechno to zábavné drama a určité charisma některých zúčastněných by se ale rozhodně nemělo zapomínat, že nejde o fiktivní postavy, ale o skutečné lidi. Lidi, kteří se ohánějí hájením zájmů zvířat, ale ve skutečnosti jim na ničem nezáleží méně, jsou pokrytečtí, zlí, nemají ani špetku sebereflexe a mnohdy zacházeli opravdu hodně špatně s lidmi i zvířaty kolem sebe. Tiger King kromě nezasloužených žádostí o amnestii pro Joea a novém vyšetřování zmizení manžela Carol Baskins (které po všech těch letech jen těžko k něčemu povede) vyvolal i vlnu zájmu o zacházení s velkými kočkami v zajetí. Přinejmenším snad zničil atraktivitu focení se s tygříky. Čas ukáže, jestli i pomůže tygrům podobně jako dokument Blackfish kosatkám nebo jestli zůstane jen exotickou skoro-reality show, kterou všichni sledovali v karanténě. (09.05.2020)

Po pěti minutách prvního dílu jsem si říkala:"Néé, to fakt néé." a tyhle "to nevymyslíš!" fráze jsem měla až do konce posledního dílu. Je to jako kdyby si Daniel Nekonečný (země mu buď lehká) koupil 200 tygrů, oženil se se dvěma chlapama a plánoval nájemnou vraždu Lucie Bílé, která nejspíš zavraždila svého manžela. A to není všechno, nechci moc spoilerovat, dokument fakt stojí za to. Lidi, co se točí kolem velkých exotických zvířat jsou fakt "weirdos". (22.07.2020)

Když už zrovna přestanete kroutit hlavou, jak je tohle možné, tak musíe začít kroutit zase znova. Každou čtvrť hodinku se zprostředkovaný příběh posune někam a vy si jen říkáte... tohle přece musí jet podle scénáře. To přece nikdo nemohl zažít, to přece nikdo nemohl vymyslet. A ne jen na vyšší právní úrovni, ale třeba i na úrovní osobní konkrétních postav. Dokument je vskutku "enterteintment". Podle toho nikdo nemusí točit fiktivní film, protože všechno je natolik podrobně a poutavě podáno, že by to byla slabší forma. Zároveň si dokument drží i vysokou profesionální úroveň. A já tu pořád kroutím hlavou... jak se tohle sakra stalo. Co to sakra bylo... (29.03.2020)

Něco na těch ohlasech asi bude, říkal jsem si... a bylo. Nemám mainstream zrovna v oblibě, ale tohle by mě dřív nebo později mrzelo nevidět. S prvním dílem si v rámci zvědavosti namočíte čistý fusekle do tygří loužičky a berete to jako něco, s čím jste do toho rizika šli. Z louže se však postupně stává hutná bažina a nakonec se mácháte po krk v žumpě, aniž by vás zpočátku nevinná loužička před něčím takovým jakkoliv varovala. V rámci doku-sérií tu chtě nechtě máme novou kultovku. (07.07.2020)

Rasslin' with a tiger. S ohledem na ohlasy lze očekávat vtahující podivnost, prozatimním vrcholem je pro mě čtvrtý díl, a to především po scéně, kde se Joe Exotic prohání pickupem a z repráků se line hudba s nezaměnitelným country fílingem jíž je sám autorem. Výjev za hranicí sebestřednosti, tohle je charakterová singularita. Zástup příšer se s každým dílem rozrůstá a pojem svoboda (nejen projevu) získává bizarní obrysy. Welcome to the jungle. (16.04.2020)