Taxikár

Znáte ten pocit, když film vidíte poprvé, ale při jeho sledování cítíte, jako byste ho znali už od narození? Přesně takhle jsem se totiž cítil při sledování tohoto skvostu. Taxikář je film, který si zaslouží být tak vysoko (teď mluvím o 39. místě na IMDb, tady by měl být minimálně v první stovce!) a který je bezpochyby kultovní. Skvělý De Niro, mladá, krásná a neméně skvělá Foster… Tohle je jeden z nejpoctivěji udělaných filmů, co jsem kdy viděl. Víc tu napsali ostatní, tak snad jen: To mluvíš se mnou?! (03.03.2010)

Nebudu se zabývat geniálním výkonem Roberta De Niro, na to tu jsou jiní. Spíš bych upozornil na roli mladičké Jodie Fosterové a na jakoby jen o něco málo staršího Harveyho Keitela (ačkoliv mu bylo asi 35, když film točil). Ani na ně totiž hned tak nezapomenete. A ještě jedna připomínka - rámcově jsem věděl, o co půjde, ale Cybill Shepherdová mě opravdu překvapila... Film jako celek, především pro tu atmosféru, ode mě dostane 90%. (23.03.2003)

Hm, hm chutnalo a moc. Prostředí ve kterým vyrůstáme formuje nějakým směrem každýho z nás a způsobem jakým to podal Scorsese sem uvěřil úplně lehounce. DeNiro, tenhle hereckej dinosauří mazák opět dokazuje ono telefonické pravidlo s Martinem Scorsesem. Když se těmhle dvoum prostě zdá, že už dlouho nebyl natočenej žádnej filmovej klenot, cinknou si a DeNiro jen řekne " Hele Márty uděláme zase něco skvělýho, ty si sedneš na stoličku pro rejžu a mě plácneš před kameru a bude to pecka." No a vznikne pecka..... třeba Taxikář. Ještě bych se jedním slovem zmínil o Jodie Foster - užásná. Světlo v temnotě zahrála fantasticky. No tohle musejí taxikáři z Prahy, schopný vnímat pouze peněženku zakázníka, čumět z otevřenou držkou a nechápajícím výrazem. (03.12.2007)

Po Zuřícím Býku a Mafiánech je Taxikář třetí nejlepší film, který vznikl ve spolupráci Scorsese a De Niro. Ze všech jmenovaných má ale bezkonkurenčně nejlepší hudbu - Hermannovo zakončení kariéry je božské. Jak lze pár tóny vystihnout nejen prostředí, ve kterém se film odehrává, ale i duševní rozervanost hlavního hrdiny.. To je úchvatné. Vidíte úvodní titulky (kterým mimochodem vzdává hold Richard Donner v Gibsonovce Výkupné) a máte jasno - tohle bude NĚCO. A je. (19.09.2007)

Jak pravil Hwaelos: "Impozantní a do detailu vypiplané dílo nám předkládá ponor do psychiky nezpůsobilého sociopata, který se cítí být westernovým hrdinou, v hávu neonnoirových dekorací. Taxikář je velmi zemitý film s pomalým tempem vyprávění a specifickou atmosférou. Není snadné do něho proniknout, ale odměnou je nevšední zážitek." *** Mráz po páteři, o to mrazivější, že si uvědomujete, jak je kupodivu příjemný(sic!!), pramení z toho těžko uchopitelného rozporu, že nefalšovaného, zkratovitého a nebezpečného sociaopata vám představuje nesmírně krásná, stoicky klidná a precizně všímavá kamera. A pak ten hořkosměšný fakt, že hrdinou americké společnosti se stal čistě náhodou - bylo jedno, koho postřílí, po které dějové linii se vydá ze dvou možných - jestli to odnesou politici, anebo pasáci. A poslední špendík do strnulé šíje vám zasadí, když si počtete v anotaci filmu a mnoha komentářích - kde se praví, že je to film o boji válečného veterána se zlem a špínou velkoměsta - kolik lidí nepozná omezeného ubožáka s bordelem v hlavě, zvlášť pokud vám ho tak elegantně a vznešeně nasnímají, a je ochotno ho na vlnách skandovaných chvalozpěvů vynést do nebe. Myslím, že právě takové fackovací zrcadlo toužil Scorsese vytvořit. *** Zajímavosti od dona corleoneho tentokrát taky stojí za pozornost. (03.12.2013)