Taxikár

Dvadsať rokov som čakal, až budem môcť jeden z najslávnejších Scorseseho filmov vidieť na plátne vo festivalovej atmosfére. Stalo sa, navyše z čerstvo reštaurovanej kópie, uvedenej samotným reštaurátorom. A nič. Taxikár je maximálne tak hodnotným svedectvom doby, miesta a nálady New Yorku 70. rokov, čo mu dodáva historický význam (podobné kvality som nedávno ocenil v Lumitovom Serpicovi). Výborná je tiež nápaditá a kreatívna kamera a temná Herrmannova hudba. Scenáristicky, v zaobchádzaní s hlavnou postavou je však snímka chladná, odmeraná, príliš skratkovitá a vo finále vyznieva až karikaturisticky absurdne. Akoby sa jednalo o dramaturgicky nezvládnutý zostrih kompaktnejšieho a epickejšieho diela. (07.07.2011)

Když Paula Schradera vyhodila manželka z bytu, trávil většinu svého času na ulici ve vlastním autě. A tu ho napadl skvělý nápad, představa taxikáře pomalu projíždějícího nočním městem a pozorujícího okolní špínu. Martin Scorsese po něm horečně sáhnul a natočil nízkorozpočtový film, který se navždy vepsal do filmové historie. Velkolepý symbol žlutavého taxi, které důstojně proplouvá ulicemi, jež je uprostřed všeho okolního svinstva, avšak přece je od něj svým způsobem izolováno a podle většinového názoru působí jenom jako trpně přihlížející svědek; to samé má platit i o muži, který ho řídí a který tu jenom proto, aby plnil přání svých zákazníků a rozhodně se jim nepletl do života, což však nemusí platit vždy. Postava Travise Bickleho je však jiná, pro svou osamělost a dosavadní neúspěchy v osobním životě má dost času k přemýšlení, hodnocení a odsouzení neřádstva, které je všude kolem něj pácháno. Rozhodne se a jedná. A dá nám tak nečekanou naději, že má smysl něco podniknout, že násilí nemusí plodit jen násilí, pokud ovšem zlikvidujeme pečlivě a beze zbytku všechnu dotyčnou špínu. (04.01.2005)

Jak pravil Hwaelos: "Impozantní a do detailu vypiplané dílo nám předkládá ponor do psychiky nezpůsobilého sociopata, který se cítí být westernovým hrdinou, v hávu neonnoirových dekorací. Taxikář je velmi zemitý film s pomalým tempem vyprávění a specifickou atmosférou. Není snadné do něho proniknout, ale odměnou je nevšední zážitek." *** Mráz po páteři, o to mrazivější, že si uvědomujete, jak je kupodivu příjemný(sic!!), pramení z toho těžko uchopitelného rozporu, že nefalšovaného, zkratovitého a nebezpečného sociaopata vám představuje nesmírně krásná, stoicky klidná a precizně všímavá kamera. A pak ten hořkosměšný fakt, že hrdinou americké společnosti se stal čistě náhodou - bylo jedno, koho postřílí, po které dějové linii se vydá ze dvou možných - jestli to odnesou politici, anebo pasáci. A poslední špendík do strnulé šíje vám zasadí, když si počtete v anotaci filmu a mnoha komentářích - kde se praví, že je to film o boji válečného veterána se zlem a špínou velkoměsta - kolik lidí nepozná omezeného ubožáka s bordelem v hlavě, zvlášť pokud vám ho tak elegantně a vznešeně nasnímají, a je ochotno ho na vlnách skandovaných chvalozpěvů vynést do nebe. Myslím, že právě takové fackovací zrcadlo toužil Scorsese vytvořit. *** Zajímavosti od dona corleoneho tentokrát taky stojí za pozornost. (03.12.2013)

Jedno ze Scorseseho ústředních témat - prohnilost velkoměsta a její dopad na jedince, které mimo Taxikáře analyzuje i třeba v Počítání mrtvých (svým vyzněním a atmosférou velmi podobný film - opět motiv člověka - pozorovatele, projíždějícího špínou megapole), se nejlépe daří pochopit při sledování filmu Taxikář. Svět velkoměsta je místo plné násilí, korupce, zločinu, metaforicky džungle a vlastně tvoří jakousi paralelu džungli skutečné, v níž navíc zuří válka a neustále se tu bojuje. Z Vietnamské džungle do džungle New Yorku přichází Travis Bickle (naprosto strhující Robert De Niro) a ze svého Taxíku pozoruje dění okolo sebe. Je zjevné, že je psychicky narušený a navíc selhává v milostném životě, nedaří se mu seznámit se s nijakou ženou (své milostné neúspěchy a samotu zahání v pornokinech), a tak je silně podmaňován násilím a agresí okolo sebe, až podlehne pocitu, že musí neradostnou situaci města řešit... Martin Scorsese natočil strhující drama psychického přerodu vojáka podléhajícího subordinaci a poslušně plnícího rozkazy (což mu dává rámec a smysl, jak emočně nastalou situaci a obrovský psychický tlak řešit) v osamělého bojovníka - solitéra, který naslouchá rozkazům podvědomí. Trauma války zesilující se traumatem megapole otevírá před Travisem dosud nepoznané světy, plné běsů a šílenství, pocházejících ovšem z našeho světa. Znamenitý a hluboký film... (25.06.2007)

"Někdo přece musí něco udělat." Bible všech osamělých magorů s bouchačkami. Vláčná, sugestivní, dojemná i vtipná a filmařsky mistrovská sonda do hlavy jednoho jednoduchého chlapíka, který nedokáže najít cestu ze své samoty a obklopen špínou velkoměsta podléhá svým "bad ideas". Solidní scénář a přímo famózní režie a atmosférický hudební podkres, skvělý De Niro, sexy Cybill Shepherd a za zmínku rozhodně stojí drsná, chaotická a krvavá závěrečná přestřelka i konec otevřený interpretacím. (15.09.2005)