New York, New York

Hlavná dvojka (Liza Minnelli, Robert De Niro) bola sympatická a presvedčivá (mňa viac zaujal nepredvídateľný buranský dobrák De Niro- pri svadbe som sa nemohol zbaviť smiechu) a hudba, ktorá sa presne trafila do môjho vkusu ( úžasne energický jazzík + jemné naspievané balady), bola úplne dokonalá. Preto škoda toho riedkeho a rozťahaného deja, ktorý (aj keď má scenár výborné dialógy) sa posúva dopredu len pomaly. (04.07.2009)

Geny Judy Garland se prostě nezapřou. Liza Minnelli byla, dle mého skromného názoru, dokonce ještě lepší zpěvačka a herečka, než slavná maminka, byla tak zajímavě, netuctově krásná (Slashere, ty jsi idiot) a talentu probrala celé hrstě. Film, točený převážně ve studiích, krásně nasvícený, takže oči se popásly, byl bohužel jeden z největších Scorseseho propadáků, protože biografy se v té době prohnala tsunami jménem Star Wars, a diváci raději dali přednost nekomplikované pohádce před nostalgickým, psychologicky složitým výletem do poválečné éry, kdy ještě pořád vládl jazz. Mé oči a uši se popásly taky, problém bych akorát viděl v postavě De Nira, který je tady i na můj vkus moc velký buran (a zejména v první půlhodině to dává patřičně najevo, že byste ho nejraději přetáhli baseballovou pálkou) a pak ve stopáži, která prostě neospravedlní poněkud řídčí zápletku, o takovou půlhodinu to prostříhat a bylo by to ideální. (01.11.2020)

Scorseseho přípravka na ZUŘÍCÍHO BÝKA, které navzdory výborné druhé půlce chybí cosi k dokonalosti. Třeba intenzívnější jiskření mezi De Nirem a Minnelli. Není divu, když oba přišli z úplně rozdílných kinematických světů. Blýskavost starých hollywoodských muzikálů se tu kříží s dalším Scorseseho buranským cholerikem. Tohle je absolutní mičurin, ale i tak stojí za to. (27.02.2004)

Scorceseho typický hrdina v podání výborného Roberta De Nira daný do kontrastu s jemnou duší, jakou je neméně výborná Liza Minnelli, pro kterou je tato role hned po Kabaretu nejvýznamější. Zpočátku jsem se bál té muzikálové části, ale byl jsem spokojen, většina filmu probíhá normálně, byť za téměř neustálého doprovodu jazzu(což nebylo na škodu) a až v konečné části film zabrousí do klasické muzikálové formy. Z muzikálových čísel mě nejvíc dostala titulní skladba New York, New York(která je ostatně v podání Franka Sinatry klasikou). Nebýt možná až zbytečně dlouhé stopáže, hodnotil bych výš, takhle to jsou pěkné 4*. (06.02.2008)

Povedal by som, že Letec (2004) z New York New York čerpá mnoho. Napríklad dynamiku, spôsob ostrakizovania hlavnej postavy a jeho perfekcionistického sebazaprenia po základných a materiálnych potrebách. Inak je ale silne nezávislý feelingovo, a to hlavne, nízkorozpočtovo ladený, čím vzdáva hold žánru a dejinám kinematografie (a ukazuje, akú znamenitú vášeň u autora umenie vzbudzuje). Nabáda na to, s akým zanietením a odovzdaním svojho maxima sa dá dosiahnuť kvalitný osobnostný profil vychádzajúci z auto-biografických prvkov bez nutkajúceho prikrášľovania a so silnou dávkou mrazivej irónie. Priebeh filmu až vedecky stupňuje únavu života a zabehnutie významovosti zabehnutých stereotypov a detronizáciu stúpajúcej slávy na postupný duchovný rozklad. Hudobné čísla sú precítené a pôsobia medzi spomínaných konfliktami ako akási nárazníková zóna, ktorou sa čiastočne darí problémy hasiť a naopak, vyostrovať. V celku príjemné prekvapenie pre milovníkov režisérovej tvorby a úctyhodným nenápadným prierezom medzi jeho dvoma najslávnejšími filmami. (12.03.2016)